Alice in den Städten
Alice in the Cities
Alica v mestách
Režie:
Wim WendersKamera:
Robby MüllerHrají:
Rüdiger Vogler, Yella Rottländer, Lisa Kreuzer, Lois Moran, Hans Hirschmüller, Wim Wenders, Chuck Berry, Martin Müller, Edda KöchlObsahy(2)
Není důležité se do cíle dostat, stačí nějaký mít. Legendární německé road movie o nespolehlivosti vzpomínek a touze někam patřit... Německý novinář Philip Winter má pro svého zaměstnavatele napsat článek o Americe, kde zrovna přebývá, ale kvůli autorskému bloku není schopný s psaním začít. Rozhodne se vrátit do Německa a na letišti se seznámí s devítiletou Alicí a její matkou. Matka nechá dívku na starost Philipovi a zmizí, a tak muž postrádající ve svém životě smysl a cíl najednou přejímá úkol dopravit Alici za její babičkou. Jenže holčička neví, kde přesně babička v Německu bydlí. Pouze na základě vzpomínek si vybavuje určité indicie, které by mohly místo blíže určit. Nesourodá dvojice se vydává na melancholickou pouť po zemi, která zdánlivě nebyla pro road movie stvořená. Jejich cesta s cílem v nedohlednu se stává zrcadlem mizející národní identity v Západním Německu sedmdesátých let minulého století. Raný snímek Wima Wenderse náleží do autorovy volné trilogie road movie o postavách putujících napříč Německem, která pokračuje tituly V běhu času a Chybný pohyb. Alice ve městech představuje první film, v němž se Wendersovy postavy vydávají na cesty, a naplňují tak jeden z charakteristických motivů v tvorbě světoznámého evropského filmaře. Jak napovídá název autorovy produkční společnosti Road Movies Filmproduktion, ikonický žánr americké kinematografie Wenderse vždy fascinoval, ostatně stejně jako samotný mýtus Ameriky. (Česká televize)
(více)Recenze (81)
Film tak prirodzený, až to bolí. Nemyslím v negatívnom zmysle. Bolí asi ako pravda. Ako zrkadlo každodennosti. Ako cesta neznámymi mestami, ktorej cieľ je rovnako zahmlený, ako význam slov cudzinca. Čo by ste robili, keby vám do života náhle vstúpila neznáma osoba, o ktorú sa treba postarať, aj keď ešte včera ste mali problém postarať sa aj sám o seba? Ako môžete pomôcť nájsť cestu domov dieťaťu, keď vy sám ešte svoju cestu hľadáte aj v dospelosti? Možno išlo len o road movie zo života obyčajného človeka, ktorý zažíva pár neobyčajných dní. A možno o podobenstvo o ceste životom. O ceste s niekoľkými postavami, mestami, hotelmi, fotkami a chvíľami, ktoré som prežíval s nimi. Chcem suvenír zo všetkých destinácií, ktoré navštívili. A mám ho. Vo forme zážitku, aký sa nezabúda. Ok, nechal som sa uniesť, tak aspoň na záver poznamenám, že to dievčatko hralo výborne (asi jej ešte chýbali zábrany, ktoré prichádzajú s vekom). ()
Vedomé opustenie spisovania príbehov do viet, tvoriacich podstatu práce reportéra, nepriamo privedie muža k cudziemu dievčaťu - výsledku apatie materstva. Dva výsledky rezignácie bez peňazí a osobnostného zázemia nájdu spoločnú reč i cieľ: hľadanie domu na fotografii. Urbánna priemyselná krajina sa vplyvom čiernobieleho obrazu mení na náladovú krajinu bezčasia. Pekné obrázky ale nedokázali zabrániť pocitu vykonštruovanosti melancholicko posmutnelej zápletky - artového putovania dvoch stratených generácií za nádejou ukotvenia v čase odoznievajúcich detí kvetov. ()
Záminka, kterou Wenders spojí Rüdigera Voglera s Yellou Rottländer je poměrně průhledná a Wenders se evidentně ani příliš nesnažil tuto průhlednost skrýt. Nepravděpodobný je ostatně celý příběh. Pravděpodobnost zjevně nebyla tím, o co by Wenders nějak zvlášť usiloval. Podobně nehledaný je ostatně i notně prkenný herecký výkon její filmové matky Lisy Kreuzer. Naštěstí příběh stojí a padá s (ne)hereckými výkony ústřední dvojice. Jak Rüdiger Vogler tak i Yella Rottländer působí velmi přirozeně a opravdově. Z naprosto nepravděpodobného příběhu plného nelogičností ti dva svou odzbrojující přesvědčivostí vykouzlí cosi, co má k životu podstatně blíž než je u hraných filmů běžné. Svým způsobem proto "Alice in den Städten" připomíná reportáž. Tenhle paradox ostatně nefunguje pouze zde, ale i v jiných Wendersových filmech. Tradičně skvostná je kamera, která činí z "Alice" v tom nejlepším slova smyslu navýsost estetickou záležitost. Svým způsobem se dá sledovat podobně jako obrazy zavěšené na stěnách galerií výtvarného umění... V kontextu další Wendersovy tvorby jsou velezajímavé myšlenky a postřehy týkající se televize a televizní kultury. Přestože v "Alici" se nejedná o víc než jen jeden z motivů, které se filmem mihnou, pro Wenderse jde evidentně o fundamentální sdělení. Režisér přitom ústy Rüdigera Voglera zcela konkrétně vysvětluje proč nemá rád televizi a televizní kulturu. K tomuto tématu se Weders samostatně a pokud vím nejvýrazněji vyslovil v silně nedoceněném a nepochopeném filmu "Million Dollar Hotel". Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: Pohrobek, anniehall, jitrnic, kyknos, sestrad, Tanner, Renesco ()
To jsem si tak jednou pod vlivem splet filmy Alice ve městech a Alice už tu nebydlí od Scorseseho. No když už jsem se takhle náhodně k filmu dostal, rozhodnul jsem se, že se na to zkusim podívat. Čekal jsem, že to bude nějaká umělecká sračka, což se teda do jistý míry potvrdilo, ale výsledek neni zase tak špatnej. Označil bych to jako takovej filmovej chill-out. Jsou to takový obrázky, na který se hezky kouká. Ať už je to úvodní část z USA, kanály v Amsterdamu, visutá dráha ve Wuppertalu nebo potom cestování Renaultem 4 napříč oblastí Porúří. Tady by mi vůbec nevadil ani nějakej kýčovitej záběr na západ Slunce někde za ocelárnou. Jinak zápletka mi přišla dost vycucaná z prstů (Kdo by svěřil svou dceru chlápkovi, kterýho zná pár hodin a ještě navíc vypadá jako pedofil?), ale v podstatě jsem ten příběh ani nějak nevnímal. Moje první setkání s režisérem Wendersem dopadlo rozhodně líp, než jsem čekal. To bych moh zkusit i nějaký jiný jeho filmy... ()
Road movie ako žáner nezvykne sklamať. Hlavne preto, lebo v sebe obsahuje vítané elementy rebélie proti systému, zanechanie predošlého života a podobne. Táto zívačka to má ale inak, Wenders sa ako obvykle zaoberá témou zachytenia okamihu (obrazom aj zvukom). A zachytil ho teda parádne! Pripomína mi to aj Jarmuschove Zlomené kvety, ale tu aspoň nie je až tak intenzívne cítiť teória, že zmysel osamelému životu môžu dať len deti. A už sa nikdy nedozvieme pointu nedopovedaného vtipu, ako sa štyri slony vmestia do červeného VW. Škoda. ()
Reklama