Nebe nad Berlínem

Sú filmy, u ktorých o originalite a jedinečnosti, či istej genialite nepochybujem, no vedel by som si ich predstaviť aj lepšie, vedel by som si predstaviť ich silnejší dopad v realite, ich silnejšiu emóciu, menej kontroverzností, skrátka lepšie spracovanie, kde by nebol priestor ani na trochu nudy. Zaradil by som sem tento film, taktiež Requiem za sen, Trainspotting, Predčítač, Magnólia, Tí druhí, Nožnicovoruký Edward, Vyháňač diabla, Počiatok, Vertigo, V ako Vendeta, Krvavý diamant, Underground, Statočné srdce, Kasíno, či Mlčanie jahniat, no myslím že som takých filmov, čo u mňa 5 hviezd nedosiahli vymenoval dosť. Aj tento film niekedy preháňal s tými myšlienkami, až príliš ich tam bolo intelektuálnych, až príliš pseudointelektuálnych, veľa zbytočných a nič nehovoriacich, bol tu priestor aj pre nudu. Pre mňa je to však aj istá pocta režisérom ako Tarkovskij, bol to veľmi umelecký film, o tom niet pochýb, no ja sa nenadchýnam nad každým originálnym dielom len preto, že realita je v ňom podaná inak, či už minimalisticky, či už experimentálne citlivo alebo inak. Ja hľadám aj silný príbeh, vystihnutie mnohých oblastí danej problematiky, film kde nie je priestor pre vystrihnutie nejakej scény, lebo by jej bolo škoda. Nie som ako užívateľ Radek99, ktorý v tom vidí estetizovanú metafyziku, keď ako bežnému divákovi mi takýto mierne nedivácky film pripadal hlboký len z časti a hľadať v niektorých veciach nič nasilu nechcem, nie som však ani ako užívateľ verbal, ktorého často umelecké filmy priam vôbec neoslovujú. Tento film má tiež problém v podstate, že anjeli zrejme lásku cítia a prejavujú, ak teda sú. Je to proste zaujímavý film, no o to viac ma mrzí, že takým filmom Brazil, 1984, či Obeť, som tých 5 hviezd dal a pritom sú to všetko jedinečné a rôzne filmy, kde by sa dali vyčítať rovnaké veci, asi teda záleží u mňa aj na tom subjektívnom pocite, subjektívnych výhradách, či si ich zaradím medzi svoju elitu, sieň slávy. No posolstvo tohto filmu, že by sme si mali vážiť naše cítenie, nás samých viac, tak by sme si z tohto mali zobrať všetci. (18.06.2013)

"Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete." Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Záleží na každém divákovi, jestli Nebe nad Berlínem přijme jako krásné poetické podobenství o andělech a lidech kolem nás, které ho obohatí novými zkušenostmi a pocity... Anebo zda se ukouše nudou nad pomalým a přenáročným vysoce oceňovaným filmem o ničem a monologickou meditací andělů a lidí o životě. Já patřím k té druhé skupině, vydržel jsem 76 minut a neumřel u toho - kdo vydržel víc? Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=-U9kjN5ISDQ (27.01.2010)

Film pre intelektuálov, ktorý fajčia cigarety, vyznajú sa vo filmovej histórií a dokážu o nej viesť niekoľko hodinové debaty, kedy im ako podmaz znie Nick Cave a jeho Bad seeds. Nebo nad Berlínom je uzatvorený svet plný filozofických úvah, smutných ľudí a osamelých anjelov. Zápletka je jednoduchá a udupaná formálnou stránkou. Wenders je ale mág a jeho svet nie je pre každého. Magickosť prepúšťa opatrne aby sa nepovedalo, pritom ale necháva priestor pre interpretáciu, rovnako ako pre definitívnosť. Veľmi pekná je línia s Petrom Falkom, hrajúceho samého seba a nadnesene tiež bývalého anjela. Ganz vo svojej úlohe perfektný. Ale celá tá fascinácia človečenstvom hoci sa nejedná o veselé človečenstvo išla akosi mimo mňa. Veľmi silný kontrast medzi prostredím a ľuďmi a skutočnými hodnotami. Finálne strety sú už dôsledkom predurčenosti. Určite nie zlé, ale mal som ho vidieť skôr. V tomto veku som videl filmy, ktoré ma zasiahli a povedali o svete a jeho stave ešte viac, pričom boli omnoho tichšie. (16.04.2016)

Nemám nic proti filosofujícím romanťárnám, které nikam nespěchají, ale když se polovina filmu skládá z totálně zbytečných scén, začne se ne úplně ideálně naladěný divák chtě nechtě nudit, a výrazněji pak nepomohou ani solidní herci, magická hudba, vymazlený vizuál a myšlenkami protkaný scénář. Chápu úmysly, ale nejsem s nimi přes všudypřítomný chlad a odstup filmu schopný navázat jakýkoliv kontakt. (23.12.2009)

Film s takto romantickým názvem probouzí asociace spojené s některými ruskými válečnými díly (MOSKEVSKÉ NEBE) světové kinematografie hraného filmu. S postupujícími metry zjišťujeme, že tato očekávání jsou i naplňována, i překračována. Esoterické bytosti, které mohou – i nemusí být – anděli, procházejí městem a jeho dějinami. Podobně jako Passoliniho hrdinové mluví a myslí v dlouhých rozvitých, navíc rytmizovaných souvětích, která nemají daleko k volnému verši. Jsou konfrontováni s velkým městem na Sprévě a Havole, s jeho dějinami (se zvláštním akcentem na osvobození města Rusi a jeho pustošivými následky), s přepestrou mozaikou událostí, zákoutí i lidských osudů z dějin největšího německého města. Postupem doby se v té spleti orientují, informační chaos se tříbí a začínají z něj vystupovat konkrétní jedinci. Z jednoho z nich se postupně klube někdejší transcedentální kolega obou hlavních hrdinů. První poslechne jeho výzvu a podá mu ruku. Okamžikem podání „pozemští“ a začíná se přibližovat ke své osudové ženě, kterou spatřil poprvé na rockovém koncertě; z nepatrných náznaků lze soudit, že ani ona není tak docela bez nadpřirozené aury. Spojení lásky a humanizujících tendencí symbolizuje kus brnění, které mu věnuje jeho předchůdce v okamžiku jeho transsubstanciace. Druhý anděl v obdobné chvíli odolá a zůstává uzavřen ve své duchové skořápce. Příběh, jehož fabule se rodí postupně a splývá dokonale s vnímáním svých hrdinů, je křehkou balancí filmové řeči vědomě budované na hraně duchovna-nadpřirozena-ideálna a materiálna na pozadí velkoryse pojaté reflexe německé národní identity; docenit tento aspekt pozoruhodného díla dokáže zřejmě naplno jen vydatně poučený a reflektující německý divák. Umělecký film (filmové umění) dostává ve Wandersově vnímání a vyjadřování další neuvěřitelný rozměr, který svého tvůrce staví do absolutní špičky žánru. Poprávu a jednoznačně. (29.11.2013)