Nebe nad Berlínem

Estetizovaná metafyzika. To, co je metafyzické, může být i krásné...stačí jen nastavit ten správný úhel pohledu... Wim Wenders zasadil děj svého filmu do města, odkud kdysi povstali démoni a nyní tu spolu s lidmi žijí andělé... Úžasně poetizovaný filmový prostor a čas. Meditativní černobílý snímek na hranici teologického surreálna. Metafyzická věčnost a živé německé velkoměsto. Jiná rychlost času nejen filmového, ale i pozemského. Snímek, při jehož percepci je nutno zpomalit na rychlost Wendersovy filmové řeči. Filmová (mírně filosofující) meditace... Osvobozující divácký zážitek. Wendersovo filmové opus magnum. Možná nejpoetičtější snímek dějin západní kinematografie... (29.09.2007)

Sú filmy, u ktorých o originalite a jedinečnosti, či istej genialite nepochybujem, no vedel by som si ich predstaviť aj lepšie, vedel by som si predstaviť ich silnejší dopad v realite, ich silnejšiu emóciu, menej kontroverzností, skrátka lepšie spracovanie, kde by nebol priestor ani na trochu nudy. Zaradil by som sem tento film, taktiež Requiem za sen, Trainspotting, Predčítač, Magnólia, Tí druhí, Nožnicovoruký Edward, Vyháňač diabla, Počiatok, Vertigo, V ako Vendeta, Krvavý diamant, Underground, Statočné srdce, Kasíno, či Mlčanie jahniat, no myslím že som takých filmov, čo u mňa 5 hviezd nedosiahli vymenoval dosť. Aj tento film niekedy preháňal s tými myšlienkami, až príliš ich tam bolo intelektuálnych, až príliš pseudointelektuálnych, veľa zbytočných a nič nehovoriacich, bol tu priestor aj pre nudu. Pre mňa je to však aj istá pocta režisérom ako Tarkovskij, bol to veľmi umelecký film, o tom niet pochýb, no ja sa nenadchýnam nad každým originálnym dielom len preto, že realita je v ňom podaná inak, či už minimalisticky, či už experimentálne citlivo alebo inak. Ja hľadám aj silný príbeh, vystihnutie mnohých oblastí danej problematiky, film kde nie je priestor pre vystrihnutie nejakej scény, lebo by jej bolo škoda. Nie som ako užívateľ Radek99, ktorý v tom vidí estetizovanú metafyziku, keď ako bežnému divákovi mi takýto mierne nedivácky film pripadal hlboký len z časti a hľadať v niektorých veciach nič nasilu nechcem, nie som však ani ako užívateľ verbal, ktorého často umelecké filmy priam vôbec neoslovujú. Tento film má tiež problém v podstate, že anjeli zrejme lásku cítia a prejavujú, ak teda sú. Je to proste zaujímavý film, no o to viac ma mrzí, že takým filmom Brazil, 1984, či Obeť, som tých 5 hviezd dal a pritom sú to všetko jedinečné a rôzne filmy, kde by sa dali vyčítať rovnaké veci, asi teda záleží u mňa aj na tom subjektívnom pocite, subjektívnych výhradách, či si ich zaradím medzi svoju elitu, sieň slávy. No posolstvo tohto filmu, že by sme si mali vážiť naše cítenie, nás samých viac, tak by sme si z tohto mali zobrať všetci. (18.06.2013)

Film s takto romantickým názvem probouzí asociace spojené s některými ruskými válečnými díly (MOSKEVSKÉ NEBE) světové kinematografie hraného filmu. S postupujícími metry zjišťujeme, že tato očekávání jsou i naplňována, i překračována. Esoterické bytosti, které mohou – i nemusí být – anděli, procházejí městem a jeho dějinami. Podobně jako Passoliniho hrdinové mluví a myslí v dlouhých rozvitých, navíc rytmizovaných souvětích, která nemají daleko k volnému verši. Jsou konfrontováni s velkým městem na Sprévě a Havole, s jeho dějinami (se zvláštním akcentem na osvobození města Rusi a jeho pustošivými následky), s přepestrou mozaikou událostí, zákoutí i lidských osudů z dějin největšího německého města. Postupem doby se v té spleti orientují, informační chaos se tříbí a začínají z něj vystupovat konkrétní jedinci. Z jednoho z nich se postupně klube někdejší transcedentální kolega obou hlavních hrdinů. První poslechne jeho výzvu a podá mu ruku. Okamžikem podání „pozemští“ a začíná se přibližovat ke své osudové ženě, kterou spatřil poprvé na rockovém koncertě; z nepatrných náznaků lze soudit, že ani ona není tak docela bez nadpřirozené aury. Spojení lásky a humanizujících tendencí symbolizuje kus brnění, které mu věnuje jeho předchůdce v okamžiku jeho transsubstanciace. Druhý anděl v obdobné chvíli odolá a zůstává uzavřen ve své duchové skořápce. Příběh, jehož fabule se rodí postupně a splývá dokonale s vnímáním svých hrdinů, je křehkou balancí filmové řeči vědomě budované na hraně duchovna-nadpřirozena-ideálna a materiálna na pozadí velkoryse pojaté reflexe německé národní identity; docenit tento aspekt pozoruhodného díla dokáže zřejmě naplno jen vydatně poučený a reflektující německý divák. Umělecký film (filmové umění) dostává ve Wandersově vnímání a vyjadřování další neuvěřitelný rozměr, který svého tvůrce staví do absolutní špičky žánru. Poprávu a jednoznačně. (29.11.2013)

Spočiatku mi Wendersov film pripadal dokonalý, ale s pribúdajúcimi minútami som musel z hodnotenia ubrať. Moje nadšenie z námetu, výbornej scény nasávania informácii v knižnici, alebo len obyčajným počúvaním ľudských starostí dvojicou anielov Wenders postupne ubíja nekonečne zdĺhavými scénami, ktoré dej nikam neposúvajú a hoci inokedy nemám problém ani s trojhodinovými filmami, myslím že prestrihanie a vypustenie nejakých dvadsať minút by filmu určite prospelo. Bruno Ganz je výborný. Ak niekomu pri pohľade naň automaticky naskakuje Hitler, musí byť zistenie, že vlasnte celú dobu pozerá na anjela zaujímavé aj zábavné zároveň. Mňa osobne to Hitlerovsko anjelske porovnanie síce napadlo, ale iba na chvíľu. Ganz vás svojim výkonom presvedčí, že vie byť rovnako dobrým anielom ako Hitlerom a naopak. Film 70%. (16.04.2009)

Lidi na tohle musíte ZPOMALIT! Trochu chápu některá nízká hodnocení - film má docela pomalé tempo vyprávění, je prokládán verši a dlouhými zamyšlenými monology jednotlivých aktérů příběhu "pro sebe". Ale právě tohle je na tom to krásné a geniální - to mě práve vtáhlo do filmu a už nepustilo - to pomalé a vlídné (přitom silné) navození atmosféry. Nádherné obrazy (Marion jde ze zkoušky v cirkuse), skvělá hudba (City and the crime, Cave), ale hlavně skvělá atmosféra (autentický Berlín ještě před pádem zdi) - tento film je pro mě kultovním zážitkem a budu si jej pouštět celý život. Musím ještě pochválit výkon Petera Falka, sám sebe zahrál opravdu hezky. ) Magické dílo a můj nejoblíbenější film (momentálně .)) 10/10 PS: snad nejlepší pasáž je ta, ve které se anděl Damiel snaží pomoci zraněnému motocyklistovi a vnukne mu představu básně, ve které básník zřejmě vyjmenoval nejkrásnější věci na světě - tato část mě naprosto dostává... (18.10.2005)