Šílená bejvalka

Občas geniální muzikál hodný Broadwaye (Broadway herci už jsou v ceně), občas jsem si zakrýval oči, jaké trapasy se odehrávaly na obrazovce (Steve Carell z amerického Kanclu proti tomu hraje 2. ligu), ale to je ve skutečnosti taky plus, protože jsem se s Rebeachel Blunch natolik sžil, že jsem s ní prožíval všechno. Ona to přirovnala k Ally McBeal plus Flight of the Conchords. Z filmů a seriálů, co já už viděl, bych to přirovnal k Ally McBeal (prostředí plus humor plus drama) plus 30 Rock (meta plus humor plus drama) plus písničky. Ty by se vám třeba nemusely líbit, protože je to taková žánrová ruleta, která bere inspiraci z existujících písniček, ale mně sedla, písničky přichází ve správných chvílích a často jsou vrcholem zábavy i ostatních emocí. Chytlavé melodie. Texty, ty často pramení z reálných situací (což je dokonce zmíněno v Textmergency), a i když třeba nejsem právník nebo nemám židovské rodiče, v textu písniček se čas od času najdu. A je jich díky čtyřicetiminutovým dílům požehnaně (2-3 za díl, dle poslední epizody 157). Stále se tam tak vejdou i mluvené dialogy postav, z nichž jsem nenašel nikoho, kdo by mi tam vadil. Na pozadí ústředního trojúhelníku Josh-Rebecca-Greg (potažmo čtyřúhelníků Rebecca-Josh-Nathaniel-Greg) se odehrávají zajímavé příběhy, které dokonce nejsou epizodní ale protínají několik epizod. K tomu se pne i několik mých výtek - některé postavy jsou trestuhodně málo využívané nebo málo viděné a ne všechno drama je nutně zajímavé, v důsledku čehož jsem půlku 4. série jen proposlouchal písněmi. K samotné písňové stránce žádnou kritiku nemám, všechny písničky (včetně několika stejně dobrých, které vznikly před seriálem), občas v necenzurované verzi, lze najít pohodlně na YouTube kanálu Rachel Bloom pod názvem racheldoesstuff. Jsou zabaleny do hromady standardních žánrů a stejně jako dialogy v seriálu, i texty písní boří tabuizovaná témata a nestydí se mluvit o věcech, které k životu patří, ale k tomu skutečnému, ne k tomu na televizní obrazovce. Závěrečný záznam z živého koncertu byla hezká třešnička na dortu. (16.04.2016)

Opět mladá, úspěšná, newyorčanka, single a (jak jinak) po třicítce, ale nenaplněná a s otřepaně typickou vlezlou matkou co jí neustále volá a buzeruje (a debilní seriálová a dávno nevtipná klišé se nám kupí a kupí...), se rozhodne hledat štěstí a lásku, a tím jakoby začíná spousta "roztomilých ztřeštěností" a úletů "k popukání"... Ano, znechucený sarkazmus a ironie ze mě přímo tryská, a to dávám standardně šanci každému seriálu vždy třemi epizodami, tady ale opravdu ne, a už po prvním dílu tuhle otřepanou příběhovou linii s radostí vzdávám. Ráchel Blůmová je bezesporu nadaná (nejen) muzikálová umělkyně. Bohužel typ příběhu ani zpracování scénáře mě nenadchlo. Kupodivu nejmíň mi na celé té nenápadité a vyšumělé slátanině vadilo muzikálové zpracování, a ty písňové vložky byly de facto docela úleva od jinak všudypřítomné trapnosti a předvídatelnosti. Musíme znova vidět už do mrtva a ze všech možných i nemožných stran probrané, vypreparované a dokonale úhledně přetřesené (a dyzajnově do detailu vystajlované) útrapy mladých třicátnic z USA, kterým biologické hodiny bijí na poplach a tím spouští frenetický závod o nalezení toho správného chlapa, lásky, štěstí a smyslu života? (How relatable, right?). Nestačila za všechny a jednou pro vždy (jako odstrašující případ) Carrie Bradshaw??? Odpad jako bič! (16.03.2020)

Že muzikálová komedie nemůže v dnešní době fungovat a slavit úspěch? Pche! Rachel Bloom, která se proslavila na internetu skrze YouTube (kanál racheldoesstuff), je plně podepsána pod tímto pozoruhodným dílkem, které původně odmítly takřka všechny televizní stanice. Nelze se jim divit, premisa seriálu - životem zlomená a zjevně psychicky labilní dívka stalkuje svou pubertální lásku z letního tábora a nejméně dvakrát do epizody se rozezní muzikálové číslo - zní opravdu "šíleně". Jenže... ono to funguje! A jak! Právě na geniálně vypointovaných muzikálových číslech inspirovaných snad všemi myslitelnými hudebními žánry (od popu přes metal až po irské hospodské popěvky) a skvěle vybraném castingu všech důležitých postav totiž celý tento pozoruhodný seriál stojí. Pro někoho bude možná problém zvyknout si na hodně "divokou" hlavní představitelku a její diblíkovství, ale pokud na její "hru" přistoupíte, seriál se vám odmění nejen mnoha ušními červy, ale i překvapivě fungující citovou linkou s mnoha kotrmelci. Hvězdičku ubírám za první polovinu druhé řady, kde mi pár veletočů s postavami vyloženě pilo krev, ale druhá půlka série je naštěstí poměrně ospravedlnila. TOP písně po hudební i textové stránce: I Gave You a UTI, Oh My God I Think I Love You, Greg's Drinking Song, Santa Ana Winds. EDIT: Po třetí řadě pátou hvězdu vracím a už ji nesundám ani po čtvrté závěrečné sérii! (24.07.2017)

Nejdepresivnější seriál (nejen) o duševním zdraví, navíc skrytý pod škatulku muzikálové komedie. Pokud na začátku seriálu je Rebecca Bunch jen trochu trhlá žena posedlá romantickými vztahy, na konci druhé série už je jasné, v jak temném prostoru se pohybujeme a že vlastně o Joshe/Grega/Nathaniela ani zase tolik nejde. (05.02.2017)

Rachel Bloom je needy holka a nebojí se to přiznat. Jde otevřeně proti tropám nezávislých žen, kterých se nějaké to boleníčko srdce ani nedotkne - Rachel, jo, děkuju ti za všechny holky, co si svoje zoufalství a nepřiměřené reakce schovávají pod peřinu ---> jsem needy a jsem na to pyšná! // Deprese a úzkost v báječném kontrastu s muzikálovými čísly je jako čokoláda se solí - I just can't get enough//Tak trochu Welcome to me v seriálu.// Kdybych hudební čísla měla na kazetě, už je úplně rozšumnělá a ohraná, protože Sexy getting ready time, Sexy french depression nebo Where's the bathroom jsou velmi pecky.// Santino Fontana nad postelí. <3 (03.12.2015)