Muž bez tváře

Podařená režijní prvotina Mela Gibsona, která by s menším počtem sentimentálních scén a s pomalejším vývojem vztahu dvou odlišných lidí mohla vyjít i na pět hvězdiček. Na jedné straně je tu mladý kluk toužící po vojenské akademii, na té druhé bývalý profesor, který se odhodlá udělat vše proto, aby ho na ni připravil. Ten první je psychicky labilní, uzavřený a potřebuje autoritu, ke které by po smrti svého otce mohl vzhlížet. Ten druhý byl zavržen společností pro svůj vzhled a už dávno rezignoval na boj s předsudky ostatních obyvatel města. Ten první je k němu zpočátku chová také, ale brzy v něm začíná vidět něco víc. Osobnost. Přítele. Možná i otce. Jenže lidé na jejich vztah nahlíží úplně jinak. Ostatně, jak si mohou vysvětlit, že malý kluk tráví celé dny a občas i noci u osamělého stárnoucího muže žijícího s jistým "hříchem" minulosti? Muž bez tváře je film o předpojatosti, kterou chováme vůči lidem od nás v nějaké drobnosti odlišným. O lidském chování, o důvěře, o přátelství. Přiznávám, že i já jsem původně nahlížela na Mela Gibsona hlavně jako na "toho napůl znetvořeného chlapíka", ale potom jako by se něco stalo... Je to divný. Už nevidím tvoje jizvy. Stěží můžu říct, že tam vůbec jsou. Je to stejné jako v životě, nejprve vidíte na člověku jen jeho vzhled, teprve potom si všímáte, jaký vlastně je. A Muž bez tváře je o tom, že bychom na ten první - vzhledový - dojem neměli hned dávat. (19.09.2007)

Skvělé pschologické drama. Na psychologii mě užije a tady jsem dostal opravdu slušnou porci v podobě příběhu. Předsudky vůči vzhledu, zevnímu obalu lidské duše jsou krutou realitou a už proto má tenhle film tam uvnitř silný náboj. A že i zhrzené srdce plné bolesti může dostat druhou šanci, to se v rukou Mela Gibsona mění v celku srdceryvnou podívanou. Jeho režijní prvotina překypuje poměrně kvalitním scénářem a dialogy, živou kamerou a především skrytým posláním za zdmy celého děje. K úplné dokonalosti pak ale chybí dva faktory. Prvním je hodně slabý konec, tam má scénář pár znatelných mezer, především ve chvíli kdy se hlavní hrdina dozví pravdu o svém otci. Druhým faktorem je příliš rychlý přechod od vytoužených přijímaček jež sou cílem hlavního hrdiny až po závěrečné titulky. jak bych film shrnul? jako emocionálně slušné dílo co má to své poslání a není tak zcela bez tváře. (22.06.2004)

Velmi silný film, který působí až komorně a velmi niterně ve vztahu k divákovi. Žádné okázalé scény, žádné zbytečné emoční výlevy a žádné teatrální herectví kalkulující s případným Oskarovým oceněním. Příběh muže, skrývajícího se před světem kvůli svému zohyzdění, natočil Gibson tak neuvěřitelně uvěřitelně, až z toho mrazí. A přitom je to jen film. Jedna z kontroverzních příměsí příběhu, ve které je hlavní postava nařčena ze sexuálního obtěžování žáka, není optimálně dotažena a mírně působí rušivě, protože je to přece jen choulostivé téma. Bouřlivák Gibson si toho byl dobře vědom a raději se jen o tohle téma nenápadně otřel. Jinak je to poměrně nevšední dílo, které se vzpírá nálepce "doják". 80% (28.11.2011)

"Ale pořád mám před sebou tu tvář. Je někde vzadu, tam za tím davem." Tenhle film v mém vnímání rozhodně "tam někde vzadu" neskončí. Dvanáctiletý Chuck možná není jako ostatní, a především jeho starší (nevlastní) sestra mu to dává mnohdy pěkně "sežrat". Ale rozhodně není hloupý, jak si to o sobě ze začátku sám myslí. Setkání s bývalým učitelem McLeodem, mužem se znetvořenou pravou tváří, se pro Chucka stává životní šancí. Z toho vzájemného sbližování těchto dvou vyděděnců mě asi nejvíce bavila scéna, kdy spolu dotyční "hrají" Shakespearova Kupce benátského. Tehdy jsem si sledování filmu vysloveně užíval. Pak přišel jistý zlom a poslední zhruba půl hodiny jsem se na scénáristu (resp. autora literární předlohy) trošku zlobil, kam ten příběh nasměroval. Naštěstí to neskončilo zas tak zle, tedy zejména pro Chucka. Z celého filmu si jinak určitě odnáším jednu silnou myšlenku a to že, "toho co neznají, se lidé bojí". Možná ten film na úplně plný počet hvězdiček není. Kvůli téhle silné myšlence ale maličko přimhouřím oči. (17.04.2023)

Po dlouhé době můžu znovu konečně říci - absolutní herecký koncert. Nick Stahl je ve své první velké roli jistý v kramflecích a párkrát se mu podařilo zastínit i opět bezchybného Gibsona. Ten se tentokrát poprvé posadil na režisérskou židli a stejně jako několikrát později, i pro tentokrát mu všechno vyšlo. Gibsonovi hraje do karet i rozhodnutí vyškrtnout ze scénáře (který vychází z knižní předlohy) "romantickou linii" mezi mentorem a studentem, což by ve výsledku nejspíše a velmi pravděpodobně rušilo. Co se týče Gibsonových dramatických rolí, tak Muž bez tváře se u mě zařadil na první místo. (02.06.2010)