Dobrodružství Barona Prášila

Víceméně souhlasim s Trellínem. Po opicích, Brazilu, Králi rybáři, Strachu a hnusu, (o Crimsnovej pojišťovácích a dalších Pythonech ani nemluvě) můj nejoblíbenější Gilliam ;)...Vzhledem k ostatním komentářům mám silnou chuť napsat nějakej kontrastní, ale pokud bych uved, že se jedná o nejradostnější filmovou apoteózu lidské imaginace vyzní to hloupě a to si v kometáři k Terryho filmu nemůžu dovolit. Zkrátka a dobře mě u zavěrečného záběru (před branami města) pokaždý zamrazí..z podobných důvodů jako např. při vyvrcholeních nejznámějších Beethovenových kousků. (06.02.2007)

Tak trochu jiný příběh, než je klasika všech klasik Baron Prášil (1961) od Karla Zemana. Nelze to srovnávat, John Neville není Miloš Kopecký. Výprava, kostýmy, obsazení, to vše je shlédnutelné, jen tomu chybí kus emočního prožitku a dobrodružství tak jako u Zemana. Spíš mi to připomíná poněkud děsivého Hooka. (01.11.2013)

,,NA HORKÝ VZDUCH A FANTÁZIU ĎALEKO NEDOLETÍ." __ Na ,,Baróna Prášila" som sa už dlhodobo tešil, aj keď som vďaka viacerým komentárom predpokladal, že zrejme zažijem mierne sklamanie. Istým spôsobom sa to aj stalo, ale nehnevám sa. Svet excentrického cestovateľa a dobrodruha je s tým Gilliamovským spätý celý radom spoločných atribútov a elementov a určite tak patril medzi tých málo vizionárov, ktorí boli najvhodnejšími adeptmi na to, aby z pozície režiséra previedli tento príbeh na filmové plátno. Žiaľ, Gilliam sa síce vie slušne ponoriť do látky a odovzdať sa jej, celku však predsa len chýba väčší šmrnc a noblesná ľahkosť príznačná pre Barónov charakter. Mnoho scén (aj tých dejovo bohatších) preto vo filme často stagnuje, čím dve hodiny aj napriek neustále sa striedajúcim dobrodružstvám neubiehajú tak rýchlo, ako by mali. Ostáva sa teda len s otvorenými ústami kochať fantastickou formou a hudobnými či obrazovými odkazmi na všemožné predchádzajúce diela kinematografie. Vizuálna stránka je jedným slovom šperk a často skôr ,,priznané" efekty správne korešpondujú s komediálnou povahou príbehu. Krásna mladučká Uma Thurman, dokonale výbušný Oliver Reed .(1798. hodnotenie, 100. komentár k filmu) _ P.S. môj komentár č. 800 (29.12.2012)

Terry Gilliam měl jednou, poprvé a asi taky naposled, slíbený velký rozpočet. Ten překročil, ale tak už to chodí. Výsledkem byl (nejen) finanční průšvih. Myslím, že při točení tohoto filmu Terry zapomněl, že tajemství jeho stylu spočívá v užití působivých ale v zásadě velmi jednoduchých filmových triků. Dnes už to ví: Ze všech hovorů s Terry Gilliamem na LFŠ mi utkvěl jeden, v němž říkal, že nemá rád filmové triky, jež jsou tak dobré, že vypadají jako skutečnost. Když vypadá trik jako skutečnost už vás neudiví ani nechytí za srdce. Je to prostě skutečnost, no a co? Kouzlo Gilliamových filmů spočívá ve spojení kafkovské intelektuální hloubky s dětskou naivností. Baron Prášil vypadá prostě příliš draze, aby to byl Gilliam. Chyba není ve scénáři, ani v nápadech, ale v příliš mnoha penězích, jež někdo vrazil do filmu. Ale není zase až TAK špatný ! Jenom už to není Terry. Stal se z toho průměrný film pro děti. A pro Gilliama noční můra - ukázka všeho toho, čemu se má v budoucnosti vyhnout. Skutečnost, kterou mu producenti nikdy nepřestanou předhazovat. Být režisérem to znamenáí zejména trpět (odpovědností). (05.11.2004)

Když Prášilovi chybí prostor a budování atmosféry, je něco v nepořádku přes nespornou řádku vizuálních nápadů. Navíc ani charakter hlavní postavy a poselství příběhů (pocta O.Víznerovi za divadelní zpracování divadla ABC) nevyznívají jinak než jako trochu samoúčelné filmaření. A když navíc chybí přidaná hodnota jako v případě dialogů od Brdečky a Kainara, poznáváme jen další, rozšířenou variantu skečovité pythonovské práce v televizním stylu. 2-3* (28.12.2012)