The Adventures of Baron Munchausen
Dobrodružstvá baróna Prášila
The Adventures of Baron Munchausen
Režie:
Terry GilliamKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Michael KamenHrají:
John Neville, Eric Idle, Sarah Polley, Oliver Reed, Valentina Cortese, Jonathan Pryce, Bill Paterson, Uma Thurman, Alison Steadman, Robin Williams, Sting (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Tento film inspirovaný knihou Rudolpha Ericha Raspeho z roku 1785 je skutečnou pastvou pro oči, uši a mysl. Příběh začíná v XVIII. století v malém městečku, které je neustále okupováno Turky, a kde hraje malá herecká společnost na zakázku pro ministra války a jeho přátele hru o fiktivních dobrodružstvích Barona Prášila. Během představení však do sálu vstoupí starý voják, který o sobě tvrdí, že je pravým Baronem Prášilem. Tento Baron Prášil pak začne předváděnou hru uvádět na správnou míru. Vyprávění Barona Prášila tak spojuje jednotlivá pozoruhodná dobrodružství, která Baron prožil společně se svými kamarády. V nádherné výpravě a s použitím filmových triků se tak vypravíme horkovzdušným balónem na Měsíc, ocitneme se v žaludku mořské obludy nebo poznáme stromy okurkovníky a vínová moře. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (148)
Terry Gilliam má asi větší fantazii a kuráž než většina lidstva dohromady. Jeho katasrofami zmítaný film o Baronu Prášilovi je krásná pohádka s nádechem humoru, který dokáže uznat nejen dítě, ale i dospělý. Nechci říkat, že je to pohádka pro malé děti, ael jako malé dítě jsem film poprvé viděl a některé scény jsem doted nezapoměl. Chudák Terry a jeho filmy. Doufám, že jich ale natočí ještě dost. PS: a stejně ten Robin Williams tam hraje at v titulkách je či není. ()
Obrana fantazie proti rozumářství, a to od naprostého začátku, kdy je titulek „Pozdní 18. století-věk rozumu“ následován výstřelem z děla, po konec - s odjíždějícím baronem na vzpínajícím se oři, jehož silueta se rýsuje proti nebi (což je skvěle využité romantické klišé), který náhle zmizí jako sen. Film napěchovaný vtipem, obrazovými senzacemi , dobrodružstvím a humorem. I když baron, zosobnění fantazie, oblečený do barvitého kostýmu rokokového kavalíra, je občas i směšný a exaltovaný, je přec jen stokrát živější než velitel pevnosti (J. Pryce), zosobnění absolutizovaného rozumu, který je vždy vážný a seriózní a je oděn ve strohý, tmavý oděv byrokrata. Není divu, že v ději pak vystupuje i jako jedna z tváří Smrti. A Umě Thurman to už nikdy tak neslušelo, jako zde v roli Venuše. ()
Vizuálně je to rozhodně zajímavý film, ale popravdě mě ta Gilliamova vizuální stránka věci tolik nebaví. Ne, když ten příběh není tak zajímavý, aby mě film ohromil jako celek. A právě tohle se mi stalo s filmem "Dobrodružství Barona Prášila". Vizuálně zajímavé, krásné triky a masky, ale celkový dojem je rozmělněn nezajímavě podaným příběhem. ()
Sice mám mnohem radši ty Gilliamovy filmy, kde je imaginace ve službách dalšího sdělení a neodkazuje tak nějak sama na sebe (Brazil, Král Rybář, 12 opic), přesto mě jeho Baron Prášil po počátečním váhání vtáhl do děje a dal mi znovupocítit prostor nevázaného dětského fantazírování. Vizuálně skutečně rozmařilý počin, který obsahově místy pokulhává (prakticky stejná zápletka z Měsíce i Etny), jako by v baronových báchorkách občas příliš převážilo chlubilství nad invencí, s prostinkou, nicméně přehlednou dějovou kostrou a příběhem, který nakonec i svým poselstvím zasáhne víc než zmatené eskapády Gilliamova posledního filmu (Imaginárium dr. Parnasse). ()
Nápad filmu byl skvělý, provedení ale vázlo. Zprvu snímek působil poutavě, ale po čase začal velmi nudit. Vyprávění se stalo nezajímavým, dialogy jaksi zbytečně rozvleklými a nikam nevedoucími. Přiznám se, po naprostém kýči znázornění "Zrození Venuše" jsem o tuto podívanou ztratila jakýkoliv náznak zájmu. ()
Reklama