3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Tisíckrát propraný námět, kterému neunikl ve své době asi nikdo, ledaže by se na dva roky schoval do ždímačky. Film sám o sobě tedy nepřináší nic nového, je pouhým popisem stokrát čteného či slyšeného, žádnou nadstavbu od něj nečekejte. Co ale každopádně stojí za zmínku, je herecký výkon představitelky teenegerské Natashy, protože její proměny výrazu jsem jí baštila i s navijákem. (16.06.2015)

Musím přiznat, že mě to chytlo od počátku, ona tragičnost a pocit skutečně prožité události táhne jak Magneto bez rozdílu. Co mi zde chybělo a nenašla jsem to ani ve starých odkazech a článcích, je psychologický rozbor osobnosti únosce. Je jasné, že na jeho úchylce měla největší podíl výchova matky, ale není zřejmé, zda byla příliš úzkostná, despotická či bez lásky, ale asi vše dohromady. Natascha patrně PTSP netrpí, jinak by se nedokázala pustit ani do knihy, natož do tak intimního filmového zpracování. Na jedné straně jí fandím a přeji další normální život, na druhé je evidentní, že by neměla mít vzhledem k prožitému těžkému traumatu a v zájmu oboustranné bezpečnosti raději nikdy děti . (01.07.2014)

No, tak na to, že tohle natočili němčouři, tak je to celkem slušná podívaná...Mrazivý příběh, který od začátku víme jak skončí, ale i tak mě udržel po celou dobu v pozornosti. Jediný, co mi přišlo fakt ujetý, tak ten únosce vypadá jako Neckář za mlada :o). Takže sem celou dobu čučel na vypjatý scény a do toho sem se v duchu smál. No jen si představ, Václav Neckář v roli únosce :o). Co teda zírám, tak že ve skutečnosti si Nataša ten barák koupila a teď v něm žije. Asi si fakt vybudovala "pevné pouto" k Neckymu :o). Tak jako tak je tohle jeden z mále příběhů s toudle tématikou. Natočený je to dost reálně, takže nevidím to jinak než kvalitní 4 *. A na závěr si dáme písničku - Mýdlový princ :o)) (16.06.2015)

K tomuhle hledat slova je dost těžké. Hlavně si říkáte, co všechno se v životě toho borce muselo pokazit, že mu přijde jako "dobrej nápad" vybudovat si doma další sklep pod sklepem a zavřít do něj cizí dítě. Televizní zpracování filmu úplně nesvědči, ale těžko přemýšlet, jak by se to dalo udělat lépe. (16.07.2017)

,,PUSTÍŠ MĚ?“ … ,,A PROČ BYCH TO DĚLAL, KDYŽ JSEM TI PŘIPRAVIL TAKOVÝ KRÁSNÝ POKOJ“.… /// Je 3.3.1998 a Natascha si to šlape do školy. Je smutná, protože … prostě sledujeme, jak to začalo, pak kdo je ,,ON“, do toho pár vzpomínek, atd., atd. Že by to bylo veselý pokoukáníčko, to asi nečekáte (Fuj! Ty se do toho nepočítáš! Tady už může bejt registrovanej každej…). Jak říká Dr. Vogel: ,,Psychopati nejsou chybou přírody. Jsou darem. Třeba tenhle Wolfgang. Pěstuje si od malička svoji princeznu, páč správnej chlap si (zřejmě) nevezme cizí nevychovanou holku. Těžko se vcítit do toho, co musela v těch okamžicích, který jen ten film přibližuje doopravdy cejtit, ale tím jak to na mě celý působilo – TOHLE NENÍ FILM, TOHLE JE SKUTEČNOST! (skoro, kurva, skoro!) Kolik tomu dát? Lidi nesnášej magory (ty skutečný, Dextere buď v klídku…) a milujou šťastný konce. A když to filmově srovnám s tímhle skutečným masakrem(?), je ten zážitek tak nějak realistickej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 2.) Chtěl(a) bych mít matku, otce, babičku (no tak jo, dědu taky…) v jedný osobě. 3.) Zajímá mě, jak maká rakouskej kutil ,,Tim“. 4.) Thx za titule ,,majo0007“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (28.09.2013)