3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Tohle drama šlo dlouho mimo mě. Nějak jsem si říkal, že to není úplně téma, které musíte vidět hned, jak ho někdo vyšle do světa. Pak se ale náhle objevil v televizi a tak jsem zkusil. Co se týče dramat podobného ražení, tak si nezadá s těmi nejlepšími z Hollywoodu. Jen s tím rozdílem, že tento je podle pravdy, což je na něm to strašidelné. Herečky ztvárňující Nataschu byly každopádně super a Thure Lindhardt tu Priklopila zahrál perfektně. Jeho osobnost bude navždy lámat hlavu kdejakému psychologovi. Film nicméně hodně chladný, bez emocí, čerpající z faktů. V tomto případě je to ale možná lepší. (13.04.2021)

Inu, správný Rakušan pěstuje ve svém sklepě nějakou dívku nebo incestní rodinu, a síla tohoto výroku podporuje, až snad národní hrdost místních slova, že tato dvojice je jedna z nejslavnějších Rakušanů. Wolfgang si zde tvořil svou malou princeznu, která byla spíše drzá a divím se, že na ní měl Wolfgang nervy. A jak si svou květinku připravoval na soulož, můžeme vidět strasti obou stran. Ze začátku byl strýček Píček hodný, četl pohádky, obstarával jídlo. Později přes mnohé rebelie měl Natashu spíše za věc, která mu patří. Nahrazovala myčku, pračku, nafukovací pannu. A o tom film je, nehledejte žádné pikantnosti, i herecké obsazení je... poněkud slabší, prostě opocená čela a stud v očích. Děj také byl méně výrazný, sondáž do mysli penisu Wofganga se nekonala, prostě pár momentů z jejího únosu. (28.11.2016)

Není to dokument a hraný film, byť podle skutečných událostí by měl trochu víc pracovat s hercem. Hlavně představitel Priklopila mě nějak moc nepřesvědčil, ale třeba se tak opravdu choval, co já vím. Únavné bylo neustále odstraňování a opětovné vracení překážek, které maskovaly úkryt Natashy. Nevím, jaký bych musela být psychopat, abych tohle pořád znovu absolvovala, ale jako diváka mě to uondalo. (16.06.2015)

,,PUSTÍŠ MĚ?“ … ,,A PROČ BYCH TO DĚLAL, KDYŽ JSEM TI PŘIPRAVIL TAKOVÝ KRÁSNÝ POKOJ“.… /// Je 3.3.1998 a Natascha si to šlape do školy. Je smutná, protože … prostě sledujeme, jak to začalo, pak kdo je ,,ON“, do toho pár vzpomínek, atd., atd. Že by to bylo veselý pokoukáníčko, to asi nečekáte (Fuj! Ty se do toho nepočítáš! Tady už může bejt registrovanej každej…). Jak říká Dr. Vogel: ,,Psychopati nejsou chybou přírody. Jsou darem. Třeba tenhle Wolfgang. Pěstuje si od malička svoji princeznu, páč správnej chlap si (zřejmě) nevezme cizí nevychovanou holku. Těžko se vcítit do toho, co musela v těch okamžicích, který jen ten film přibližuje doopravdy cejtit, ale tím jak to na mě celý působilo – TOHLE NENÍ FILM, TOHLE JE SKUTEČNOST! (skoro, kurva, skoro!) Kolik tomu dát? Lidi nesnášej magory (ty skutečný, Dextere buď v klídku…) a milujou šťastný konce. A když to filmově srovnám s tímhle skutečným masakrem(?), je ten zážitek tak nějak realistickej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 2.) Chtěl(a) bych mít matku, otce, babičku (no tak jo, dědu taky…) v jedný osobě. 3.) Zajímá mě, jak maká rakouskej kutil ,,Tim“. 4.) Thx za titule ,,majo0007“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (28.09.2013)

----- "Bylo to jasné: Přežije jen jeden z nás ..." ----- Nadělil si neposkvrněnou hračku ... to aby nezůstal sám. Přesto ji považoval za méněcenného, nečistého tvora, kterého je nutné zlomit - a přetvořit v poslušnou, snadno ovladatelnou loutku. Neboť hlubšího citu nebyl schopný. Čeká vás depresivní drama, ze kterého mrazí. Škoda slabšího úvodu a kupodivu ne až tak emotivního finále. Jakoby si snímek v začátku nevěděl rady s pocity malé holčičky, jejíž zoufalství muselo být naprosté a zničující - poté, co se ocitla v podzemní kobce bez možnosti úniku. Zrovna tak zvláštně působí závěr - odosobněný a civilní. Jenomže ono je to těžké - mnohdy ty nejsilnější vnitřní bouře nejsou viditelné při pohledu zvenčí ... a šokové zvraty (ať už k horšímu nebo k lepšímu) často prožíváme s určitým zpožděním. Třeba i proto, abychom je vůbec vydrželi - abychom je ustáli. Takže za 4* ... pro Nataschu Kampusch. P.S.: 1) Zdá se, že za všechno zlo světa jsou zodpovědné matky ... neboť čas od času vychovají zrůdu; 2) Někdy si intenzivně přeju, aby existovalo peklo. (01.07.2014)