3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

K tomuhle hledat slova je dost těžké. Hlavně si říkáte, co všechno se v životě toho borce muselo pokazit, že mu přijde jako "dobrej nápad" vybudovat si doma další sklep pod sklepem a zavřít do něj cizí dítě. Televizní zpracování filmu úplně nesvědči, ale těžko přemýšlet, jak by se to dalo udělat lépe. (16.07.2017)

3096 dní je pozoruhodný životopisný film, který nás nechává nahlédnout do 8 let života nejznámější oběti únosu na světě. A toto právě přidává tomuto filmu na síle. Právě ten pocit, že to, na co se díváte, se opravdu stalo. Jak mladé verze Nataschy, tak dospělá verze jsou skvěle obsazené a odvádějí skvělý výkon. Celkově se tedy jedná o skvělý film, která stojí za to vidět. (20.11.2020)

Jelikož jsem fanda podcastu Opravdové zločiny, tak jsem si nemohla nechat ujít tento film, který slečny moderátorky doporučovaly. Příjemné, vše shrnující béčko, kde herecké výkony nejsou na Oscara. Je vidět, že film nevznikl v Hollywoodu a chyběly mu prostředky. Je to škoda, protože tohle silné téma by si zasloužilo lepší ztvárnění. O dost více se mi líbil film na podobné téma Room. (16.11.2021)

Fakt sa mi nechcelo do tohto dielka ísť,ale kedže príbeh vyplívajúci zo skutočných udalostí,tým pádom nastupuje zvedavosť + patričná dávka nepríjemného skľučujúceho pocitu..Musím uznať-je to silný príbeh a má to niečo do seba.Temné,desivé až nepochopiteľné zároveň.Záverečný útek z rúk psychopata mi prišiel až smiešne jednoduchý,toto by americká produkcia len veľmi ťažko predýchala..nuž ale toto nepíše človek-toto písal život.No a nezabudnite pravidelne natáčať podobné druhy snímok,aby si mohli potencionálny budúci únoscovia malých detí zobrať napríklad príklad aj z tohto tu,pochytiť pár vylepšovákov alebo po prípade vychytať nejaké tie muchy-chyby. (08.06.2014)

Byla obyčejným děvčetem, ale vzápětí se o ní dozvědělo celé Rakousko. O osm let později pak celý svět. Tehdy se jí totiž podařilo uprchnout ze zajetí elektrotechnika Wolfganga Priklopila. Ze zajetí plného temnoty, samoty, depresí a každodenního strachu. Režisérka Sherry Horman diváka zrovna nešetří. Od utrpení neodklání kameru. Únosce dívku trýzní samotou a pohrůžkami, léta ji nechává hladovět, bije ji a znásilňuje. Výsledek se nevyhýbá nahotě i scénám znásilnění, je chladný, odtažitý. Klaustrofobní atmosféře pomáhá i kamera ostříleného Michaela Ballhause (Gangy New Yorku, Mafiáni, Spáči), stejně jako zvuková stopa. Netuším, jak moc se Kampusch na výsledku skutečně podílela (údajně si vyhradila právo na zásahy do scénáře, v knize se přitom rozhodla ty nejintimnější detaily vynechat), hřebíček na hlavičku přesto úplně „dokonale“ neudeří. Když už se hrabat v podobných šílenostech lidského zla, raději doporučím alarmující drama Michael. To byla teprve ta „pravá“ soustředěná hra s nefér pravidly.. (02.07.2014)