3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Jako sorry, ale ten film se nepovedl. Bylo to často nudné a úplně to postrádalo dramatické chvíle, které musela zažívat. Že vyberou do hlavní role jednoho teplouše a jednu anorektičku moc nepomůže, ono se taky musí občas hrát. Teď pochopitelně vůbec neřeším příběh, to co si prožila skutečná Natascha muselo být děsný (02.07.2014)

U filmov, ktoré sú nakrútené podľa mimoriadne dramatickej skutočnej udalosti divák predpokladá, že film bude rovnako pôsobiť, ako na neho pôsobili novinové články v čase, keď správa o jej úspešnom úteku obletela svet. Nie vždy sa dočká, ako tomu bolo v tomto prípade. Opäť za najväčší problém považujem proporcie. Z 3096 dní sa dá vybrať množstvo kľúčových momentov, ktoré charakterizovali osemročné väznenie unesenej a psychiku únoscu. Bolo tam síce naznačené, že si Priklopil plánoval z Nataschi vytvoriť obdobu Pygmaliona a u nej zrejmé pôsobenie Stockholmského syndrómu. Ale desivosť a nezmeniteľnosť jej položenia mala byť výraznejšie stvárnená, veď 3096 dní je neskutočne dlhá doba. Film pôsobil takmer zľahčujúco. Ak by skutočnosť bola taká ako vo filme, nemala by Natascha dodnes desivé sny a psychické problémy. Ani angažovanie tridsaťročnej anorektičky do úlohy o polovicu mladšej Nataschi nepovažujem za šťastný ťah. Celkovo som vnímal tento film ani nie tak ako nepodarok, skôr ako nevyužitú príležitosť. (24.01.2017)

Na toto si veru ešte každý dobre pamätá. Bolo len otázkou času kedy sa po niekoľkých knihách napokon dočkáme aj nejakého filmového spracovania. Tak tu to máme. Príbeh napísal sám život, a tak už bolo treba len tých 3096 dní natlačiť do 109 minút - teda vybrať to najpodstatnejšie. Na mňa však celý film pôsobil dosť priemerne a neviem ako u iných, no u mňa vôbec nevyvolal tie emócie ako by som práve od takéhoto príbehu čakal. Celé mi to prišlo akési ťažkopádne a vôbec sa to nenieslo v takej atmosfére, aké by bolo potrebné. Na druhú stranu sa mi páčilo, že únosca Wolfgang nebol počas celého deju vykreslený len ako vyšinutý a zvrátený fanatik, ale mal aj svetlé momenty, počas ktorých si chcel získať Nataschinu priazeň. No ako celok tento film na mňa pôsobil viacmenej priemerne. (03.05.2014)

Příběh Nataschy Kampusch je sám o sobě docela děsivý, byl jsem pak zvědavý, jak se ho podařilo promítnout do filmu. Musím říct, že jsem čekal něco trochu znepokojivějšího, než je snímek "3096 Tage". Ta atmosféra musela být místy skutečně šílená, ale tohle snímek nedokázal přetavit ve svou výhodu. Zobrazuje tak něco, co rozhodně není v pořádku, ale díky němu máte pocit, že vlastně holka tolik netrpěla. To je tak těžké natočit něco, co vám vyrve srdce z těla? Vždyť je to příběh podle skutečné události... Dokument o Natasche a její výpověď by v sobě měl mnohem depresivnější atmosféru. (27.11.2013)

,,PUSTÍŠ MĚ?“ … ,,A PROČ BYCH TO DĚLAL, KDYŽ JSEM TI PŘIPRAVIL TAKOVÝ KRÁSNÝ POKOJ“.… /// Je 3.3.1998 a Natascha si to šlape do školy. Je smutná, protože … prostě sledujeme, jak to začalo, pak kdo je ,,ON“, do toho pár vzpomínek, atd., atd. Že by to bylo veselý pokoukáníčko, to asi nečekáte (Fuj! Ty se do toho nepočítáš! Tady už může bejt registrovanej každej…). Jak říká Dr. Vogel: ,,Psychopati nejsou chybou přírody. Jsou darem. Třeba tenhle Wolfgang. Pěstuje si od malička svoji princeznu, páč správnej chlap si (zřejmě) nevezme cizí nevychovanou holku. Těžko se vcítit do toho, co musela v těch okamžicích, který jen ten film přibližuje doopravdy cejtit, ale tím jak to na mě celý působilo – TOHLE NENÍ FILM, TOHLE JE SKUTEČNOST! (skoro, kurva, skoro!) Kolik tomu dát? Lidi nesnášej magory (ty skutečný, Dextere buď v klídku…) a milujou šťastný konce. A když to filmově srovnám s tímhle skutečným masakrem(?), je ten zážitek tak nějak realistickej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 2.) Chtěl(a) bych mít matku, otce, babičku (no tak jo, dědu taky…) v jedný osobě. 3.) Zajímá mě, jak maká rakouskej kutil ,,Tim“. 4.) Thx za titule ,,majo0007“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (28.09.2013)