Prokletí žlutozeleného škorpióna

Trvalo mi 20 minut, než jsem pochopil, že ten negramotnej antihnidopich co měl na starosti titulky, viděl film tak vzdáleně, že už tak malej Woody byl ještě menší, což Woodymu jistě přineslo další mindrák. Na každý pád jsem laxností titulkovače přišel o kupu vtipů. A navíc mě donutil, abych se na film díval s dabingem - to je, jako když by hluchoněmej šel na vystoupení břichomluvce (Jeff Dunham). Ale jelikož to byl Woody Allen, nebylo možný se nesmát a nebavit: "G.W. dovol, abych ti představil mého bratra. To je ten, co umřel při porodu?" (02.06.2010)

Dalo by se říct, že je pro mě The Curse of the Jade Scorpion něco podobného, jako Woodyho starší snímek Sleeper. Dialogy mě rozesmály jen některé, ale když je vidím napsané, tak mě baví všechny. A proč tedy dávám tomuto filmu plný počet, když jsem Spáči udělil jen tři hvězdy? První rozdíl je v castingu, který zde je opravdu parádní a všichni herci hrají tak nějak civilně, ale druhý a pro mě zřejmě nejpodstatnější rozdíl je ten, že u tohoto filmu jsem opravdu čekal s napětím, jak příběh bude pokračovat, co se stane, kdy se na vše přijde, jak se na to přijde… Zkrátka Woody (či spíše jeho castingová ředitelka) dal(a) dohromady jedno z nejlepších obsazení, které kdy jakýkoli Allenův snímek měl (speciálně musím pochválit Helen a "femma fatale" Charlize), Woody vsadil na žánr noir a sázka mu vyšla. A ten konec… Pro Allena docela netypické. Zkrátka a dobře - po docela dlouhé době můj další plný počet pro tohoto neurotika, který miluje New York. (08.01.2013)

Woody Allen nám Prokletím žlutozeleného škorpióna ukazuje, že se nebojí vstoupit ani do divokých vod situační komedie. Samotná zápletka filmu se od ostatních Allenů velice liší. I když snímek není tentokrát zaplněn dialogy – čehož si velice cením, protože jsem mohl u filmu přemýšlet co se to vlastně děje – tak jak bychom čekali, jsou to právě ony, co mu dodávají jeho komedičnost (kromě zde již zmíněných třeba: „Pokud zemřu, řekněte balzamovačům, ať mi zanechají úsměv...“). Kromě skvělého scénáře opět spatříme dobré herce, zvláště samotný režisér však překvapí. Woody Allen totiž opustil svou tradiční koktavost, za což si zaslouží velikou pochvalu, protože tento herecký styl mi vyhovoval daleko více. Další, ne ale tolik razantní změnou, prošel hudební doprovod. Místo starých známých retro tónů k nám z bedýnek vystupuje o kousek modernější změna. A možná je to právě jeho netradičnost, co mě tolik zaujalo, vlastně Prokletí žlutozeleného škorpióna byl první Allen, který mě opravdu chytil a nedovolil mi ani jednu maličkou myšlenku na přepnutí televizního kanálu. (27.12.2005)

Dobří herci, vtipné hlášky, kvalitní jazzová hudba, originální krimi zápletka a úsměvná romance. Škoda jen, že chvílemi filmu dochází dech (možná stálo zato udělat pár střihů navíc), proto "pouze" ty 4*. "To je pro mě opravdu novota. Jsem zvyklá na podkrovní ateliéry a jachty, na úžasné evropské milovníky, kteří mě zahrnují dárky a pozornostmi. A přesto to tu pokládám za velmi vzrušující...v této rozpadající se barabizně s krátkozrakým moulou." - "Jako bych zaslechl kompliment. Jenom zrovna nevím kde." (06.05.2010)

Po druhém zhlédnutí bych asi pět hvězd nedala. Přesto z osobní nostalgie ponechávám původní hodnocení. Především díky Woodymu Allenovi. Ten je v roli hypnotizérem ovládaného detektiva pojišťovací agentury tak směšně legračně líbivý, že přivírám obě oči nad malými nedostatky filmu. Postupně upadající tempo filmu omílá však i tuto roztomilou legračnost do lehkého znudění. (17.05.2008)