Tom na farmě

Po svých prvních režijních debutech z pouhých 20 a 21 let, Zabil jsem svoji matku a Imaginární lásky, se Dolan pustil do složitější struktury dramatu a podle mě trochu narazil na vlastní limity. Námět je velmi silný, objevování třináctých komnat u svého předčasně zemřelého milence a jeho rodiny žijící na venkovské farmě. Realizace ale již pokulhává. Dolan se snaží o budování atmosféry pomocí podkresu dramatickou hudbou v interiérech nebo vzdáleného hřmění v exteriérech. Avšak onen dramatický level zbytečně nasazuje hned v úvodu a v momentě, kdy má zápletka gradovat, hudbu a hřmění používá stále stejné. Napětí neroste a příběh jde jakoby spíš do nějakého vakua. Možná měl Dolan s touto látkou ještě pár let počkat i za tu cenu, že by si hlavní roli pak již sám nezahrál. Škoda. (19.11.2014)

Dolan jiný a jinak. Výrazným vyšinutím ze série stylistických či dokonce surreálných imaginací, představujících po formální stránce klíčovou charakteristiku režisérovy tvůrčí dílny, zamířil čtyřiadvacetiletý Dolan k novým, dosud nepoznaným odstínům filmové dramaturgie, která se v jeho rukou stává neobyčejnou podívanou. Temný, děsivý, nelaskavý a nepřátelstvím i nevraživostí prostupující snímek je hazardní psychologickou hrou s minulostí i přítomností, vyhrocenou v několika momentech až k zoufalému zápasu o existenci sebe sama, ve světě, který, jak vidno nabízí různá řešení neobvyklých situací, do nichž se titulní hrdina tak trochu proti své vůli s postupujícím časem stále citelněji zaplétá. Prostředky, jakými je ústřední konflikt rámován, se tentokrát omezují na atmosfericky působivou část příběhu, tedy na svým způsobem odosobněné prostředí venkovské farmy, paralyzované také četnými naturalistickými obrazy všedního dne. Dolan, bez nejmenšího zaváhání zvládající obě strany kamery, se v roli homosexuálního mladíka "odjinud" bravurně dokázal vyhnout laciné sentimentalitě a divákům nabídl vyrovnaný herecký duel v partnerství s charismatickým Pierre-Yves Cardinalem. Tom na farmě je, stejně jako předchozí i následující filmy tohoto kanadského rodáka, fascinujícím, osobitým dílem, v němž lze i přes občasná klopýtnutí rozpoznat talent, přesahující svým extravagantním pojetím hranice severoamerického kontinentu. #Mezipatra 2014 (22.11.2014)

[Cinematik 2014] Sofistikovaná a surová queerovka, ktorá si s až puntičkárskym perfekcionizmom potrpí na hlboké rozvedenie sugestívne sa vyvíjajúcich charakterov postáv. Brilantná symbióza dramatickej vzťahovej šarády a temného thrilleru, v ktorom napätie graduje až na hranicu únosnej miery, pričom však nestráca jemnocit, ani v krátkych zábleskoch sa prejavujúci zmysel pre humor. Mužík za kamerou menom André Turpin je pre Dolana hotovou výhrou v lotérii a jeho podmanivé obrazy doplnené excelentným výberom a zapojením hudby spolu so zvrátenou vnútornou logikou (ne)reality divákom zarezonujú. Herecké stvárnenie postáv s charakteristickým spôsobom obliekania, rozprávania a konania je takmer bezchybné. Avšak až nepredvídateľnosť ďalšieho kroku či zvratu ich posúva na novú úroveň. Razantná zmena formátu obrazu v dvoch najmrazivejších scénach je priam geniálnym a progresívnym krokom mladého tvorcu, ktorý si je vedomý svojho talentu. Tom à la ferme je naratívne komplexným uzavretým celkom, v ktorom sú všetky zložky natoľko výrazné a nepriestrelné (ako napr. motivácie postáv), že žiadna z nich neprebíja ostatné, ale fungujú ako dômyselný organizmus, ktorému nič nechýba, ani nemá nič navyše. Som úprimne ohromený. 95% (12.09.2014)

Opět se ukazuje, že někteří diváci zažijí pointu jen tehdy, když je praští do hlavy jako kus polena. Velmi komplexní film - zlomové body v lidské existenci, které způsobí např. smrt někoho blízkého, jsou velmi zajímavé právě proto, že se při nich může udát spousta změn - jedinečná možnost, kterak změnit jinak spíš rigidní trajektorie pohybu. (Almost) everything is possible. (12.01.2019)

Pocitová žánrovka kladúca dôraz na šifrovanú psychológiu postáv, účelnú izolovanosť fikčného sveta a silu provokatívnych náznakov. Hľadať v tom vnútornú logiku či zmysluplné motivácie je celkom zbytočné, kedže sa jedná o záležitosť pudovú a teda racionalitu zámerne odopierajúcu. "Tom à la ferme" považujem skôr za dômyselnú hru s divákom, kedy sa nad jednotlivými výstupmi musí aktívne premýšľať, spájať ich do prípadných súvislostí a širších významových rámcov a predovšetkým pristúpiť na striktné pravidlá fráze "takmer nič nie je také jednoduché ako to na počiatku vyzerá". Táto čisto ponurá, prevažne depresívna a prejavom utlmená poloha je na Dolanovi zaujímavá a to či už na plátne alebo spoza neho... (17.07.2014)