Wadjda

Wadjda je sympatická tím, že na rozdíl od mnoha jiných filmů tematizujících nerovné postavení žen (v jakékoli části světa) nevytváří stereotypně vyhrocený obraz boje mezi křehkou feminitou a hovadskou maskulinitou. Problém je identifikován v celkovém nastavení společnosti, v níž je striktní oddělování mužského a ženského světa naturalizováno a do níž se všichni socializují - tudíž i samy ženy principy propastné genderové nerovnosti přijímají a dokonce přispívají k jejich utužování. Děti - ať už dívky nebo chlapci - tvrdému společenskému řádu sice ještě nepřivykly, ale i ony už začínají chápat, že v KSA vede jakákoli cesta za úspěchem jen skrze podřízení se řádu a alespoň formální zbožnost. Nejvýraznějším zosobněním oběti systému je samozřejmě postava ředitelky madrásy - v mládí se podle vlastních slov vzpouzela stejně jako hrdinka Wadjda, nakonec z ní ale vyrostla autoritářská osobnost, která dělá děvčatům problémy kvůli nenošení závojů nebo mluvení v přítomnosti mužů. Wadjdina matka naopak svou společenskou roli v průběhu filmu zpochybňuje a nakonec ji i přehodnocuje. _______________ Nebylo by úplně přesné tvrdit, že je Wadjda filmem didaktickým a že je v ní vše podáváno plakátovým způsobem - Haifaa Al-Mansour se svou výpověď snaží podávat jemně, skrze detaily či náznaky, přesto však povětšinou zůstává v rovině doslovnosti a zdaleka se nepřibližuje vytříbené poetice "dětských" filmů od íránských autorů. Ve srovnání s díly Majida Majidiho (Božské děti) nebo Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) chybí saúdskému snímku ještě jedna podstatná věc - schopnost zprostředkovat dětské vidění světa, v němž zdánlivě všední detaily každodenního života nabývají na významnosti. _______________ První saúdský snímek s mezinárodními ambicemi tak představuje spíše festivalový průměr, jenž zřejmě boduje hlavně u diváků, kteří nejsou seznámeni se společenskými reáliemi Perského zálivu a film je tak pro ně zajímavý hlavně tím, že je poodhaluje (a v horším případě slouží k post-koloniálnímu dojímání se). (26.12.2013)

Ak by takýto film vznikol v Európe a bol by premietaný na festivaloch, asi by veľké nadšenie nezískal. Mám na mysli zápletku, gradáciu, predvídateľnosť, dramaturgiu atď. Ale predsa je to o niečom inom, ak sa dívame na veci, ku ktorým inak prístup nemáme a niečo nové sa dozvieme, respektíve si môžeme utriediť názory prezentované médiami. Plusom je fakt, že ak by niektoré veci vyslovil západniar, bol by považovaný za zaslepeného, kritika z vlastných radov je ale úprimná. No, takže ženy u Saudov. Majú síce zákaz k mnohým veciam, ale synovi vyberá manželku jeho matka a medzi štyrmi stenami mu môže aj sestra kľudne vynadať. Čiže ak je hlava rodiny muž a krkom žena, do určitej miery to platí všade. Decká sú zlaté, ich mamy a učiteľky milfovité, krajina jednofarebná. Pokiaľ decko vyhrá prachy, vie, že tie pôjdu do Palestíny, ale niektoré asi čítajú pravicovú tlač a vedia, že by išli na zbrane a radšej by si za ne niečo kúpili. Spoločnosť v Saudskej Arábii začína charakterizovať pokrok. 70% (21.02.2015)

Je hřích zakrývat některé nádherné arabky do toho hnusnýho hidžábu. Jinak film skvělý, malé Wadjde jsem fandil a přál jsem jí, aby se dokázala vymanit z nesmyslných islámských společenských pravidel. Film je i hodně naučný vzhledem k současné migrační krizi. Za mě palec nahoru! PS: Kdybyste někdo znal nějakou sexy arabku kolem 20 let, která by se vzdala Koránu a Alláha, tak že ji beru :-))) :-D (12.02.2016)

Príbeh malej Wadjdy je natočený naozaj veľmi civilne, pár dní z jej života prežívate spolu s ňou, a len tak mimochodom sa dozvedáte aké je to byť ženou v Saudskej Arábii a žiť v Saudskej Arábii. Ani chvíľu som sa nenudila, odporúčam! Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou. (06.04.2015)

Díky mezinárodní koprodukci je na snímku znát, že Wadjda je určena především západnímu publiku. Rozhodně se ale nejedná o plakátový festivalový film, který by měl sbírat ceny jenom proto, že jde o snímek ze Saúdské Arábie. Wadjda je malá školačka, která si přeje jízdní kolo a jezdit na něm jako její kamarád Abdalla. Což je samozřejmě v Saúdské Arábii jaksi problém. Tím, že se Wadjda dívá na svět dětskýma očima, tak je film skvělou výpovědí o dětských touhách, které jsou na celém světě vlastně úplně stejné. Civilní výkony (nejen hlavní dětské představitelky Waad Mohammed) umocňují kvalitní divácký zážitek stejně jako nevtíravý hudební doprovod Maxe Richtera. Za nepatetický závěr velký palec nahoru. (08.11.2020)