Wadjda

Možná by k vykreslení situace stačil i věcný dokument, ale to bychom pak byli ochuzeni o sympatickou rebelku, toužící po omamné vůni svobody v zemi, kde o každý její slabý závan musí i malé ženy, jako je Wadjda, tvrdě bojovat... Sladkobolná pohlednice z jiné galaxie - ve stejném čase, na stejném místě. (16.03.2015)

Po dlhšom premýšľaní som tomuto exotickému filmu dal štyri hviezdičky. Možno viac, ako som pôvodne chcel , ale prevážil celkový dojem. I keď problematika postavenia žien v arabskom svete sa ma ani v najmenšom netýka a bicykel, ako vysnívaný cieľ tiež patrí do iných zemepisných šírok, celý film som mal pri sledovaní dobrý pocit. Nenudil som sa, film plynul dobrým tempom, nebol v ňom nadbytok drámy, ani dojemných scén. Len tej nádeje na zlepšenie tam bolo poskromne. Asi oprávnene. (25.04.2014)

Chtěl jsem se na tento film podívat především proto, abych poznal jinou kulturu. Tu jsem poznal a místy ji nechápal. Během filmu jsem se ji ale snažil pochopit, ale na konci jsem ji stejně nechápal. Po shlédnutí jsem si nakonec myslel, že se zřejmě poměry k dámskému pohlaví v arabském světě krapet změnily, když už mohou natáčet takové filmy a v nich ukazovat věci, o kterých se tam správně do té doby nemělo ani mluvit. Pak jsem si ale přečetl zajímavosti, kde jsem se dočetl, že s muži se domlouvala vysílačkou a bylo mi jasno, že za tenhle film může především Německo, coby koproducent, který zřejmě režisérku podpořil nejlépe, jak dokázal. Závěr tohoto filmu je ale krásnou šancí na lepší život pro každou ženu v této zemi. A mně ta naděje přišla dost upřímná, proto takové hodnocení. (01.04.2014)

[48. MFF KV] Tento první Saudsko-arabský celovečerák ve mně zanechal velmi pozitivní dojmy. V zemi, která nemá kina ani kinematografickou historii, vznikl snímek, který se může svou kvalitou směle srovnávat se současnou evropskou produkcí. Parafrázi De Sicových Zlodějů kol, jež hlásaly festivalové glosy, bych v tom nehledal. Jde o výbornou komedii, která jemně balancuje s vlivem islámského oportunismu na život rebelující arabské teenagerky. Úžasný herecký výkon mladičké Waad Mohammed úspěšně vyvrací neorealistickou spekulaci. Sic hraný snímek se Wadjda svým vyzněním blíží francouzskému animáku Persepolis. Jeden z nejlepších filmů letošního festivalu. 82% (15.07.2013)

Wadjda je sympatická tím, že na rozdíl od mnoha jiných filmů tematizujících nerovné postavení žen (v jakékoli části světa) nevytváří stereotypně vyhrocený obraz boje mezi křehkou feminitou a hovadskou maskulinitou. Problém je identifikován v celkovém nastavení společnosti, v níž je striktní oddělování mužského a ženského světa naturalizováno a do níž se všichni socializují - tudíž i samy ženy principy propastné genderové nerovnosti přijímají a dokonce přispívají k jejich utužování. Děti - ať už dívky nebo chlapci - tvrdému společenskému řádu sice ještě nepřivykly, ale i ony už začínají chápat, že v KSA vede jakákoli cesta za úspěchem jen skrze podřízení se řádu a alespoň formální zbožnost. Nejvýraznějším zosobněním oběti systému je samozřejmě postava ředitelky madrásy - v mládí se podle vlastních slov vzpouzela stejně jako hrdinka Wadjda, nakonec z ní ale vyrostla autoritářská osobnost, která dělá děvčatům problémy kvůli nenošení závojů nebo mluvení v přítomnosti mužů. Wadjdina matka naopak svou společenskou roli v průběhu filmu zpochybňuje a nakonec ji i přehodnocuje. _______________ Nebylo by úplně přesné tvrdit, že je Wadjda filmem didaktickým a že je v ní vše podáváno plakátovým způsobem - Haifaa Al-Mansour se svou výpověď snaží podávat jemně, skrze detaily či náznaky, přesto však povětšinou zůstává v rovině doslovnosti a zdaleka se nepřibližuje vytříbené poetice "dětských" filmů od íránských autorů. Ve srovnání s díly Majida Majidiho (Božské děti) nebo Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) chybí saúdskému snímku ještě jedna podstatná věc - schopnost zprostředkovat dětské vidění světa, v němž zdánlivě všední detaily každodenního života nabývají na významnosti. _______________ První saúdský snímek s mezinárodními ambicemi tak představuje spíše festivalový průměr, jenž zřejmě boduje hlavně u diváků, kteří nejsou seznámeni se společenskými reáliemi Perského zálivu a film je tak pro ně zajímavý hlavně tím, že je poodhaluje (a v horším případě slouží k post-koloniálnímu dojímání se). (26.12.2013)