Strach a hnus v Las Vegas

Tak tu som úplne mimo, drogy som nikdy nebral a ani po nich netúžim, rovnako ako ma nezaujímajú vízie feťákov. Ale natočil to Gilliam a svojim originálnym vizuálom trochu tú nudu pre mňa spestril. Film vo mne vyvolal strach a hnus, ale to bol určite Gilliamov zvrátený undergroundový zámer. Či sa do toho ešte niekedy pustím, netuším, drogy som ale medzičasom brať nezačal, takže to asi nebude mať význam. VIDENÉ ZNOVA 4/2018: Predsa len tento úchylný film čítam na druh krát viac medzi riadkami a dáva mi to zmysel. Možno ale nie všetkých zaujíma kritika/paródia kvetinových detí v období, kedy už nemalo zmysel bojovať ďalej. Spoločnosť už definitívne zdegenerovala a mierne prestarnutí hipisáci s ňou. (05.06.2007)

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)

O čom to kurva bolo? Niekam išli, zhulili sa a nedošli...To je asi celý príbeh v skratke, inak sledujeme sfetovanú dvojku a ich výpady a úlety a v podstate sledujeme čokoľvek, čoho je sfetovaný človek schopný i neschopný. Ťažko hodnotiť takýto film, keď čakáte film, teda myslím aspoň s nejakým príbehom a dostanene obyčajné sfetované nič...Herecky všetci ok, pravdepodobne rozdávali fet priamo na placi, ale film je pre veľmi zvláštnu skupinu divákov. Nechápem ako si toto niekto môže dať medzi obľúbené filmy. Je to film z kategórie, ktoré stačí vidieť raz v živote a nikdy viac. Opakovane si to môže dať len veľmi divný človek...40%. (17.05.2018)

Můj nejoblíbenější Gilliam a těsně po Mrtvém muži nejlepší Depp... Vizuální onanie, která překonává všechny dosavadní Gilliamovi excesy (i Brazill), nejvtipnější film, který jsem v životě viděl, smál jsem se jako blázen i při třetí projekci, což se mi nestalo u ničeho jiného-a jenom tak mimochodem, nejsem feťák,LSD jsem nikdy nezkusil, ale po tomhle filmu jsem na něj dostal chuť:-). Deppovi zcela rovnocenně (a to je sakra co říct) sekunduje Toro, malé vtipné štěky tu dostali třeba Tobey Maguire, Christina Ricci či Cameron Diaz (výtahová scéna patří k těm nejlepším)... "Feťák ví jak se vyrovnat s pohledem na svou mrtvou babičku plazící se k němu s nožem v zubech, ale nikdo by nedokázal vydržet tuhle podívanou...takhle by vypadala sobotní noc, kdyby náckové vyhráli válku" - atmosféra Las Vegas 100% (18.06.2006)

Velice sugestivní jízda, při které máte pocit, jako kdybyste byli rovněž v moci bezpočtu druhů omamných látek. Za to může především výrazné barevné ladění obrazu, takřka neustále se pohybující, houpavá kamera, která často zabírá danou situaci z naprosto neobvyklých úhlů, a chronologická nesouvislost děje. Divák hledí na svět Las Vegas z pohledu našich dvou hrdinů, kteří jsou věčně zmítáni narkotickým opojením a často nerozeznávají halucinogenní vize od skutečnosti. Lidé se tak proměňují v bizarní ještěry, podlaha se hýbe a prorůstá do té doby pouze namalovanými květinovými motivy. Strach a hnus v Las Vegas je krásným vzpomenutím na neopakovatelné časy šedesátých let, které má generace zná bohužel jen z filmů a vyprávění. Zmínit nesmím zapomenout ani bohatou hudební složku, která tvoří významnou část z celkového dojmu. Přes celý ten jednotvárný ráz filmu jsem se u něj překvapivě vůbec nenudil a vychutnával si každou minutu. Tento film nám dává připomenout jednu ztřeštěnou pravdu o životě, a sice, že pod vlivem drog, bez všech těch tradičních lidských zábran, bez sebereflexe a samotné vůle, když se lidé chovají jako zvěř, osvobozují se tak touto cestou od inferna lidského bytí. (22.02.2006)