Upstream Color

není to ode mě asi úplně fér, ale nejde to prostě jinak.. když totiž nejsem po 100 minutách sledování něčeho schopen v tom guláši, co z toho mám v hlavě, najít ani jednu jedinou indicii, která by mi napověděla, o čem to sakra vlastně bylo, tak odmítám hrát hru "dám tomu neutrálních 50% a hotovo".. tohle jakýmsi zvláštním způsobem působivé symbolické smysl nedávající nic totiž absolutně postrádá dějovou linku a soustředí se zejména na (na první pohled?) nesouvisející výjevy všemožných šíleností, jako je rozkládající se mrtvé prase a podobně.. naprosto rozumím všem, kterým to sedne, ale já prostě na až takhle moc nestravitelné a neuchopitelné mysteriózní záležitosti asi nejsem (a to mám třeba Lynche hodně rád).. P.S.: hudba je hodně povedená a dodává tomu tu správnou atmosféru, to ale nic nemění na skutečnosti, že to pro mě ve finále bylo spíš utrpení než filmový zážitek.. (07.06.2013)

Některé věci mi hlava nebere a tenhle film je tomu ukázkovým příkladem. První chvíle s hlavní hrdinkou vypadají velmi nadějně. Nadrogovaná žena, z které jsou vyždímány její úspory... to by ještě ušlo, ale co následovalo... opravdu nevím jaký to mělo smysl a o co tam vlastně šlo. Nesmyslné dialogy, střih a zostření jen na místa, která jsou důležitá mám rád (něco podobného jako v Misfits), ale tady mě postupně právě to začalo štvát, hlavně střih byl dost pitomej a katastrofální, že mi znechutil film až do úplnýho konce. Hrdinka mi chvílema připomínala Bartošovou a možná právě něco podobného se jí honilo před sebevraždou v hlavě taky. Pár hodin tohle sledovat a skočil by pod vlak kde kdo. Jen tak tak a letěl by odpad. Hvězdička za začátek a hudební doprovod. (01.05.2014)

No, tak tuhle zvláštnost si netroufnu hodnotit. Z počátečního nadšení jsem rychle vystřízlivěla a po půl hodině jsem zjistila, že jsem úplně ztracená. Myslím si, že vyprávění příběhu pomocí metafor, obrazů, zvuků, poezie a celkové abstrakce umím ocenit, ale tady i přes úžasný vizuál mi spojení prasete/člověka/rostlin přišlo nesrozumitelný a nevstřebatelný. Mohla bych napsat, že by to chtělo další projekci, ale já už u toho po druhý být fakt nechci. PS : Nesnášim ty zkurvený červy. (17.06.2014)

Závan motýlích křídel způsobí na druhém konci světa zemětřesení aneb vše souvisí se vším, svět a vše živé v něm je jednota, jednota příčin a osudů, v němž vede spojnice od čehokoliv k čemukoliv, kde se civilizace kontrahuje do těch nejnižších prvků a naopak či právě proto - člověk je jen molekula v brownově pohybu světa. A hlavně: film a jeho příběh kopíruje tento tvořivý pohyb, narace také nezná zakázaná spojení, čas, prostor i osudy postav dlí při sobě v těsné blízkosti až tak, že jsou prostupné či dokonce zaměnitelné - jeden může dokončit druhý proto, že jsou jen úlomky jediného bytí světa. Zvuk může procházet scénami stejně, jako v hollywoodských filmech intencionalita jednání hlavního hrdiny. Lidské postavy mohou být jen neprivilegovanými částečkami ve hře přírody. /// Jako ateista jsem sice k této hlavní myšlence rezervovaný, film mi navíc místy připadal (ale je to jen dojem, ostatně jako vše v tomto filmu) typicky americký - Američani jsou beznadějní optimisté (škoda že je to spíše ideologie optimismu, ale to sem nepatří) - v tom, jak (ale vůbec to nevybočuje z logiky filmu) se i v tom nejchaotičtějším světě můžou dva lidi osudově najít v MHD. (07.10.2015)

Jedna kamarátka čo vyštudovala divadelnú vedu, mi raz povedala, že akékoľvek umenie by malo mať kontakt s divákom/čitateľom/... A teda, že umenie, ktoré je bezkontaktné sa stáva skôr zlyhaním autora. A hádajte pri ktorom filme som si na to spomenul! Jedna vec je snažiť sa nasilu nachádzať známky symbolov v každej scéne a skúšať si z toho vyvodiť nejaký zámer, prípadne záver. Ale na druhej strane, povedzme si úprimne, celé to bolo nekoherentné asi ako zlý sen autistického narkomana. Jedine, že by som sa mýlil. A v tom prípade dúfam, že ak v ďalšom živote budem prasaťom, aspoň ma občas nakŕmite. (09.01.2014)