Dobytí Planety opic

Po jedničce můj nejoblíbenější. Opět svým style navazuje na jedničku a trojku, tím stylem myslím "reálné" a střízlivé pojetí, na rozdíl od dvojky. Je fajn sledovat motivy vzpoury Caesara, chystání na vzpouru a vzpouru samotnou. Opět je zde poukázáno na zápory lidí a občas to donutí člověka k zamyšlení. Konec opět dává smysl a dá punc celému filmu. Jak říkám, po jedničce nejlepší díl. Howgh! (31.12.2012)

skladník: "šéfe mám plnej sklad těch blbejch masek, můžu už to konečně vyhodit?" šéf skladu: "Hele, možná je to škoda, tak natočíme další biják, režírovat to budu třeba já a hrát tam bude... no třeba ty a nějaký tvý kámoši z hospody....." no, takhle to asi nebylo, trochu jsem se inspiroval Djkoma :) už je to fakt asi zbytečný pokračování, ale někdo si prostě nedá říct.. (23.10.2008)

Není mi moc jasný, proč má tenhle díl tak obecně hrozný hodnocení. Mě, jako fajnšmekrovi PO přijde rozhodně lepší než 3. a 5. film. Jasně, některé situace nepobírají logiku, ale ve finále jde o docela zajímavou podívanou, kterou si i po čase milerád pustím. "Mluv!!!!" Nakonec, filmování v městském prostředí je velmi věrohodné, prostě jim věříte. A ona scéna na konci, revoluce a hořící domy, proroctví Caesara, mazec! Hodně jsem se rozmýšlel jestli dát pět nebo čtyři hvězdy, ale nakonec jsem se přiklonil k té první možnosti. Dobrej film. (20.07.2007)

Sice se odehraje vcelku slušná opičí revoluce (s několika scénami na úrovni současné trilogie), ale na můj vkus je moc zkratkovitá a zároveň nejednoznačná. Všechno se semele tak rychle a divák má problém s tím, komu vlastně fandit (jestli tedy někomu) a co si o tom všem myslet... Jako by ani sami tvůrci nevěděli. Caesar je spíš Hitler než Spartakus a navíc film odporuje myšlence původní Planety opic, ve které si člověk vše zničil sám a až potom převzaly vládu opice. (05.07.2017)

Názov príznačný, v tejto kapitole skutočne dochádza na akciu. Príbehovo sa najskôr posúvame o dvadsať rokov vpred, ale podľa starých správ preskakujeme rovno dvesto ročnú etapu, za akú domáci miláčikovia prenechávajú miesto opiciam. Tie sa v rebríčku zodpovednosti rovno chopili výpomocných prác a otročia na uliciach, továrňach, či kaderníctvach. Lenže máme tu Ceasara, opicu slova, ktorý sa na vec pozerá inak a zverbuje bratov, sestry do boja za slobodu. A je to práve miestny Spartakus, o ktorého jediného sa scenár zaujíma. Ostatní sú len štatisti, akých treba buď presvedčiť, alebo zlikvidovať. Uchádzajúca býva jednoduchosť dialógov, zmätená kamera, čo miestami dáva pocítiť, akoby tvorcom chýbalo povolenie a točili spod pazuchy na prvý záber, či logické lapsusy. Ten najväčší samozrejme vyplýva z ignorácie ľudí, ktorí sa hlúpo dopúšťajú tých istých chýb. Tiež v boji chýba proti opiciam ťažká technika, ktorá by potlačila vzburu, ale chápem. Rozpočet dovolil maximálne zapožičanie výzbroje voči (ne)športovým fanúšikom. Záverečná polhodina aspoň masíruje slušnou akčnou náložou s desiatkami nebožtíkov na oboch stranách, kde sa ale misky váh už preklápajú. Dva silné momenty, mučenie Ceasara elektrickým prúdom a jeho záverečný predslov, ktorý definitívne opúšťa zhovievavosť s ľudskou rasou. Nie špatný diel, len by si zaslúžil lepší scenár i spracovanie. (07.06.2017)