Mustang

Mustang, kôň žijúci slobodne vo voľnej prírode. Hrdinky tohto filmu, tiež túžili len po jednom. Žiť slobodne a rozhodovať o svojom živote. Žial tradície majú ešte stále v mnohých častiach zemegule prednosť pred ľudskosťou, slobodou či rozumom. Pomerne chladný štýl spracovania vytvárajúci dojem odstupu od príbehu, akoby nechcel pôsobiť prehanane na emócie diváka, ale snažil sa len o vyrozprávanie príbehu. Mohlo by sa tiež zdať, že je tento príbeh pritiahnutý za vlasy v kontraste so zábermi života žien v iných častiach Turecka (a verím, že aj realita je skôr taká), ale v podstate filmy sú aj o extrémnych prípadoch...a tento bol zaujímavý. Videné v rámci projektu 52 films by women. (25.01.2016)

Girls Just Wanna Have Fun na tureckém venkově je zřejmá sázka na festivalové jistoty, snad akorát o trochu zákeřnější ve snaze vyvolat v divákovi povinné pohoršení. Obsadit do rolí pěti sester pod útlakem opresivních tradic univerzální krasavice a neustále je během filmu vystavovat je vlastně jenom ulepený plán, jak se zavděčit tomu nejširšímu publiku, ve kterém budí oprávněné rozhořčení nad nespravedlností konanou na kráskách v nesnázích. Je to primitivní přístup a krom něj se ve filmu není příliš čeho dalšího chytit, protože postavy jsou z leporela a režie neumí pracovat s prostorem, jakkoli se nacházíme na prosté ploše jednoho domu. (12.07.2016)

Krásně to do sebe zapadá, turecká režisérka, která od dětství vyrůstála v Americe točí film o postavení žen v über tradiční turecké rodinné situaci. Jestli si něco holky, co neměly možnost volby (manžela, studia, života ...) nezasloužily, tak je to přesně tenhle film. Absolutní člověčinka a.k.a. crowdpleaser. Proč se to mimochodem jmenuje MUSTANG? Odejít z kina jsem chtěl už po prvních deseti minutách a to se mi u filmu nestalo už hodně dlouho. Pokud bych chtěl ve svojí kritice zajít hodně daleko tak asi takhle: THE VIRGINE SUICIDE, který je k MUSTANGOVI tolik připodobňovaný, je víceméně o hovně a proto mohla Coppola zajít kamkoliv se jí chtělo a vytvořit nevídaný dreamy debut masterpiece. Ergüven naopak uchopila zcela zásadní téma, oblékla ho do TVS kabátu a udělal z něj absolutní hovno. (19.04.2016)

Mustang je až podezřele podobný Smrti panen, kvalitou se ovšem „originálu“ ani zdaleka nepřibližuje. Se snímkem jsem měl hlavně 1 problém, a to dost zásadní. Vůbec mu věřit. Začalo to úvodem se školou, který poměrně jasně naznačoval, že tahle část Turecka nebude (tak?) zaostalá, spíš naopak. A najednou přijde „ta“ událost a bum, „středověk“. A i kdyby strýc s babičkou začali tyhle pořádky zavádět, zničehonic by se k nim přidalo i okolí? A co škola, nemocnice (možná ne při pohledu na zbraň, ovšem potom?), sociálka, policie…bez reakce? Možná jsem jen hloupoučký neznalec tureckých poměrů, ale opravdu tomu nevěřím. Dále, logické kiksy. Náhlá změna chování babičky hned v úvodu? Prakticky neodhalené výlety z domu a nazpátek? Prostřih na falešné hlavy dávno po „tom“? A řada dalších podivných scén. Aplikování humoru mi pak přišlo násilné, atmosféra (jakou měla právě Smrt panen) úplně chybí, konec je zas naivní. Slušná technická stránka a mé občasné záchvěvy fandění hlavním postavám stačí asi tak na 2*, víc ani ťuk. (06.10.2016)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos na karlovarském festivalu viděl. Docela se divím zdejším občasným výtkám vůči filmu jako citovému vyděrači. Mně se totiž vůbec nezdálo, že by se mě režisérka kdykoli za celou stopáž snažila citově vydírat, dojímat mě. Téma má Mustang velmi podobné loňské Křížové cestě, kdy se zabývá dopady výchovy v tradiční náboženské společnosti na mladé dívky. Brüggemann byl loni ostřejší a nekompromisnější, seknul takříkajíc do živého. Film Ergüvenové je oproti tomu přístupnější, odlehčenější a taky mnohem víc "sexy". To pro mě ale není důvod, abych ho automaticky odstřelil jako neupřímnou líbivou pózu. Každý festivalový film pojednávající o vážných věcech přece nemusí nutně vypadat jako natočený na levnou kameru ve statických záběrech, s hrdiny dlouze čumějícími do zdi a hovořícími v těžkopádných filosofických replikách, potažmo mlčejícími. První polovina filmu je vzhledem ke svému námětu až nečekaně vtipná. Pak situace zhoustne, ale ani v těch nejvypjatějších chvílích, kdy hrdinky trpí nejvíc, mi prostě nepřišlo, že by režisérka jejich situaci přes míru vkusu využívala k tomu, aby své publikum dojala. Nebo se jí to alespoň v mém případě nepovedlo tak katastrofálně, že jsem si ani nevšiml, že by se o to snažila. Závěr imho spíš velmi kvalitně thrillerově napínavý, než ubulený. 90 % (11.07.2015)