Definice lásky

Z valné většiny jde o citově vyprázdněnou exhibici sebestředných a ničím nezajímavých postav a la Viewegh. Jediná dvojice, které se podařilo přehoupnout přes laťku pozérství, byla Barbora Poláková a Jan Kolařík, i když i tam zůstal potenciál představitelů i historky se zlomenýma rukama na prvním rande využitý jen zčásti. (09.02.2014)

Česká televizní variace na Lásku nebeskou a zároveň důkaz ze Viewegh opravdu není až tak dobrý spisovatel/scenárista.Tu a tam vykoukne relativně fajn nápad či náznak humoru/romantiky,ale jinak je to celé takové divně sterilní se spoustou nikam nevedoucích dějových linek a dost mi vadila absence konce...40% (04.01.2019)

Na scénáři je vidět faktor Viewegh jako spisovatel. Hromada postav, která se ale na takto krátkém poli nedokáže pořádně rozvíjet, a vše tak zůstává jen hodně na povrchu. Kolikrát jsem měl také pocit, že střihač musel vystřihnout snad 40 minut filmu, podle toho jak se skákalo v ději. Těch necelých 80 minut je tu zatraceně málo, tohle měl být spíše seriál. Náběh na českou Lásku nebeskou tak zůstává spíše v rovině pokusu, který nikterak neurazí. (14.12.2020)

Dokonale bezobsažný řekl bych dekorativní film - všichni jsou přesně takoví jako byste je vystřihli z papíru, a všichni bez rozdílu se chovají jako nány nebo jako idioti a nikdo s ničím nic nedělá, jen se tak pohybuje ve své existenci, která nemá jasné motivace, směřování, prostě nic. A pokud se bude někdo snažit namluvit vám, že je to hluboká výpověď současného superautora o vyprázdněnosti našeho žití a neschopnosti řešit problémy, nebo našeho dobrovolného vláčení konzumem a pozlátkem (což symbolizuje ta obchodní galerie - BTW schválně mi dejte tip na architektonicky zajímavější a nepotřebnou starou zástavbu líp využívající obchodní centrum než je právě brněnská Vaňkovka), doporučoval bych vám zeptat se, co bylo symbolického na ztracené a nehledané čivavě, na z absolutně neznámého a z ničeho nijak patrného důvodu "hrdinkou" prezentované nenávisti k matce (Dana Syslová), nebo na nikam nevedoucí lince s náckem a "anarchistou", který koupil za veškeré své úspory prsten slečně k prvnímu výročí, aby mu v poslední minutě snímku - ako vravia bratia Slováci - jeblo (navíc ta přítelkyně je v celém filmu skutečně jen jako dekorace s jedinou řečenou větou) a on začal něco, o čem zase nevíme proč by to hergot vůbec dělal, a ani jestli to mělo vůbec nějaké pokračování (které by na rozdíl od toho, co se dělo předtím, mohlo být konečně zajímavé). Ty "relativně samostatné příběhy" vlastně buď nejsou ani příběhy, nebo fungují tak, že se nemůžu zbavit dojmu, že žiju v nějakém úplně jiném vesmíru než jejich aktéři (za což jsem nesmírně rád), a nechápu, že to neviděli tvůrci Definice Lásky. Poslední záběr je vzhledem k předcházejícím 79 minutám naprosto mimózní WTF. Pokud to Viewegh opravdu takhle napsal, mohlo to snad na papíře fungovat (ale docela o tom pochybuju). Ale pokud to takhle předal jako hotový scénář, tak už by to opravdu neměl zkoušet znovu. Jen tak BTW ta definice lásky je v celém filmu jen jednou zmíněna a jeho 99% nedává absolutně tušit, že by v něm někde nějaká láska byla nebo že bychom ji měli vůbec hledat - jako jakási výpověď o podobách lásky tahle věc naprosto selhává (anebo možná říkám láska úplně jiným věcem). Škoda promrhaných hereckých výkonů, škoda peněz mimo jiné i z koncesionářských poplatků, a hlavně škoda toho času. Proto 40% - s tímhle hereckým materiálem vyprodukovat takovouhle smysl postrádající a nic nepřinášející podivnost, to by se mělo trestat - ale oni prostě opravdu hrají slušně. Jen tak nějak nemají co. (06.01.2013)

Z nějakého důvodu jsem si myslel, že tohle budou jen další šílené Decibely lásky - snad jen s výrazně lepším hereckým obsazením a bez tanců se zpěvy. To byl omyl. Ze scénáře je Viewegh celkem dobře cítit a řekl bych, že je z toho cítit i jakési možná dokonce jeho osobní bilancování. Bilancování nad vztahy a i nad přihlašujícím se stářím. To si leckdo začne uvědomovat zhruba tehdy, když se koncovka ve čtyřicet -cet mění v na -sát. padesát, šedesát, sedmdesát, osmdesát... :-) . Těm co to mají doma nebo v životě v pohodě, budou ti televizní hrdinové připadat jako partička exotů co se jen tak ,,plácají'' ve svých existencích aniž by se snažili o jakoukoliv změnu. Ti co jsou na rozcestích a to na jakýchkoliv možná ve filmu najdou hlubší smysl a lépe pochopí onu větu, která ve filmu zazní. Život není to co chceme, ale to co máme. Většina normálních běžných lidiček nejsou střelci. Není to o neodvaze, ale spálit za sebou mosty a začínat znovu nedokáže každý. Nedokáže to většina. A střelci nejsou ani hrdinové tohoto snímku. V tom je uvěřitelný. Žijí, bilancují, sní, váží pro a proti... Leckdo z komentujících by rád viděl nějaký drsný zvrat v příběhu a že se to tam mohlo dramaty jen hemžit! Ale tvůrci se rozhodli film udržet v romantických kolejích a udrželi ho tam. Pravda některé okamžiky byly krapet za hranou, například zabouchnuté ruce v kufru auta ale což... Pavla Ptáčková je pořád pěkná baba a Báru Polákovou bych taky rád vydrbal ve vaně :-) ! Film mi sednul, velmi příjemná byla hudba talentovaného Jana Maxiána. Já tedy dávám za 3 odpreparované hákové kříže z předloktí ! :-) * * * (16.02.2018)