Definice lásky

Označení Definice lásky jako dekorativního filmu je přesné: je to cosi jako nábytek značky IKEA, neurazí, nenadchne. Scénář spletený z různorodých bakalářských povídek s nedotaženou pointou, neživotné postavy s pseudopsychologií - a přece je tu něco, co mne přinutilo tuhle Vieweghovu splácaninu vidět dvakrát: vynikající, k filmu se až nehodící herecké výkony Pavly Ptáčkové (její mimická hra v koupelnové scéně by si zasloužila cenu sama o sobě), Báry Polákové a Norberta Lichého. (09.02.2014)

Sám se divím, jak se mi film relativně líbil, když přihlédneme k tomu, že ho natočil Sebechlebský, který si na těch nejhorších seriálech, co točil, řemeslo opravdu neprocvičil a napsal ho Viewegh ve svém období před nemocí, kdy už opravdu nepsal tak jiskrně, jak kdysi. Zkrátka některé obecné pravdy o vztazích snímek přinese, ale spousta situací, jak píší ostatní, vede do slepé uličky. Velmi se mi líbila hudba od Jana Maxiána. PS nemůžu nenapsat vzkaz některým svým oblíbeným uživatelům: Co bychom v hlavním vysílacím čase od ČT chtěli? No to nejlepší. :o) A pokud nebudeme brát naše sledování a hodnocení vážně, nemusíme to dělat vůbec. "Nadhled" s tím nemá co dělat - buďto se mi něco líbí, nebo nelíbí, podle toho to ohodnotím, komentuju a hotovo. (21.12.2020)

Výrazný televizní nadstandard podpořily herecké výkony spolu s kamerou a scénářem....život není to co chceme, ale to co máme (anebo jak si to uděláme:) - normálně bych dala za 3/70%, jenomže to fakt nelze, když tady zase čtu ty rádobyintointelchytrokváky....kudla, co by jste lidi jako chtěli do tv v neděli večer za ct1 tvorbu vidět??(asi nějakého godardokubrikoleespielbergočecha)...chtělo by to nadhled a nebrat se v tom dívání a hodnocení tak vážně! 80% (06.01.2013)

Z nějakého důvodu jsem si myslel, že tohle budou jen další šílené Decibely lásky - snad jen s výrazně lepším hereckým obsazením a bez tanců se zpěvy. To byl omyl. Ze scénáře je Viewegh celkem dobře cítit a řekl bych, že je z toho cítit i jakési možná dokonce jeho osobní bilancování. Bilancování nad vztahy a i nad přihlašujícím se stářím. To si leckdo začne uvědomovat zhruba tehdy, když se koncovka ve čtyřicet -cet mění v na -sát. padesát, šedesát, sedmdesát, osmdesát... :-) . Těm co to mají doma nebo v životě v pohodě, budou ti televizní hrdinové připadat jako partička exotů co se jen tak ,,plácají'' ve svých existencích aniž by se snažili o jakoukoliv změnu. Ti co jsou na rozcestích a to na jakýchkoliv možná ve filmu najdou hlubší smysl a lépe pochopí onu větu, která ve filmu zazní. Život není to co chceme, ale to co máme. Většina normálních běžných lidiček nejsou střelci. Není to o neodvaze, ale spálit za sebou mosty a začínat znovu nedokáže každý. Nedokáže to většina. A střelci nejsou ani hrdinové tohoto snímku. V tom je uvěřitelný. Žijí, bilancují, sní, váží pro a proti... Leckdo z komentujících by rád viděl nějaký drsný zvrat v příběhu a že se to tam mohlo dramaty jen hemžit! Ale tvůrci se rozhodli film udržet v romantických kolejích a udrželi ho tam. Pravda některé okamžiky byly krapet za hranou, například zabouchnuté ruce v kufru auta ale což... Pavla Ptáčková je pořád pěkná baba a Báru Polákovou bych taky rád vydrbal ve vaně :-) ! Film mi sednul, velmi příjemná byla hudba talentovaného Jana Maxiána. Já tedy dávám za 3 odpreparované hákové kříže z předloktí ! :-) * * * (16.02.2018)

Z valné většiny jde o citově vyprázdněnou exhibici sebestředných a ničím nezajímavých postav a la Viewegh. Jediná dvojice, které se podařilo přehoupnout přes laťku pozérství, byla Barbora Poláková a Jan Kolařík, i když i tam zůstal potenciál představitelů i historky se zlomenýma rukama na prvním rande využitý jen zčásti. (09.02.2014)