Oculus

║Rozpočet $12miliónov║Tržby USA $27,695,246║Tržby Celosvetovo $40,595,246▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ snaživé ale v konečnom výsledku na vnivoč, príbeh to nemá zle nastrelení ale akoby sa režisér zľakol šance ponúknuť niečo viac a po dopozeraní ostane len pachuť po premrhanom čiastočnom potenciály, presne tento horor poukazuje na odraz v zrkadle aktuálnej úrovne amerických povrchných horrorov /40%/ (06.07.2014)

O režisérovi jménem Mike Flanagan se mluví jako o nástupci Jamese Wana, jestli bude jeho další film dosahovat kvalit alespoň stejné úrovně, jako měl tento horor Oculus, tak by se klidně mohl stát jeho následovníkem. Oculus vůbec neoplývá lekačkami podpořené zvuky pro zvýšení lekavosti, což já mám u filmů rád, zde mi to chybělo, ale na druhou stranu jsem byl rád, protože jsem nemusel býti v pohotovosti a nemusel jsem si vzít bezpečnostní hnědé trenky. :D Prostě to bylo něco jiného, než na co jsem byl zvyklý, proto nemohu dát plný počet, ale jinak jsem zvědavý, co se z tohoto režiséra nakonec vyklube. (01.06.2014)

"Co když je dění okolo skutečné a hlas na mobilu přelud?" Já vím, už zase zahajuju komentář tím, že parafrázuju Červeného trpaslíka a opakuju se, jenže tyhle horory taky pořád opakují to samé, tu lépe, tu hůře, a vymyslet k tomu pak jedinečný komentář taky není snadné. Takže, to pohrávání si s tím, co je skutečné a co na postavy vymýšlí "zlé zrcadlo", je hrozně nedotažené a sourozenci některým věcem nesmyslně důvěřují (těm telefonům, ačkoli vědí, že ty je už jednou klamaly), zatímco nedůvěřují především zdravému rozumu. Za začátku to sice celkem funguje, ale asi v půlce už to vršení klamů a míchání s minulostí překročí míru a je filmu spíš na škodu. Navíc přeskok k "vrcholné scéně" spuštění "kladiva na kovadlinu" vynechal několik postupných kroků, které musely postavy udělat. Když jsem zmínil postavy, tak ty jsou relativně sympatické, ale stejně nakonec nedělají to, co by rozum velel, jak už jsem vzpomenul. Film ani nenechává diváka nějak moc přemýšlet třeba o tom, čemu může věřit a čemu ne, protože každou takovou scénu hned nahradí další. Mně by se mimochodem líbilo, aby někdy někdo pojal takový příběh tak, aby z něj vyšlo, že je to skutečně jen iracionální posedlost člověka, který si nechce připustit realitu, což je dle mého mnohem hororovější - viz Havlíčkův Neviditelný. Mezi dvěma a třemi, vyloženě mě to neštvalo, tak zaokrouhlím nahoru, ale žádné veledílo. Mimochodem, kdo by si dobrovolně takové ohavné zrcadlo pověsil kamkoli, a kdo by si jakékoli zrcadlo pověsil do pracovny? (09.10.2016)

Zimomriavky - dokonalý barometr děsu, který nelze ošálit. Buď tam jsou, nebo ne a Flanagan ze mě dělal husu docela často.. Dovedně zakomponovaná struktura vyprávění, kdy se četnost flashbacků zintenzivňuje až do splynutí s realitou, hudební podkres zvěstující něco zlověstného (ten hluboký, opakující se tón je geniální), koncentrovaná, plíživá hrůza a na konci žádný okulus, kterým by prosvítalo denní světlo. Holt, jsou druhy zrcadel, u kterých střepy přinášející štěstí nikdy nepřijdou.. Ocultus! (10.06.2014)

Slyšte o bájné Zemi za zrcadlem, v níž jsou všichni na sebe hodní, všichni spolu souloží a mají se rádi. Tak to pozor! Byla to jen iluze, klam. Zase nám lhali. Jsme obětí klamu a donese nás to do záhuby. Negativní následky prokletého zrcadla už v dětství pocítili sourozenci, Kaylie a Tim, když byli svědky rodinné tragédie, kdy si jejich maminka s tatínkem přestali hrát na doktory a sami by nějakého pracovníka v bílém plášti potřebovali. Ono přece jen není úplně v pohodě, když tatínek přivazuje běsnící maminku, následně se s nepřítomným výrazem a s pistolí v ruce plouží po domě, aby dětičkám řádně domluvil. A sourozenci si tenhle otřesný zážitek přenesli ve vzpomínkách i do své dospělosti, prostřednictvím retrospektiv neustále se prolínajících s přítomností o něj nebude ošizen ani divák, a spolu s ním i to zpropadené zrcadlo, které k nim doputovalo, aby si s nimi vyřídilo účty. Sourozencům to nedá a začnou se zrcadlem experimentovat. Mike Flanagan šel na to strašidelně. Vědom si toho, že působivého hororu docílí, když starožitné impozantní zrcadlo nechá dělat svoji práci, obestře jej tajemstvím a strukturu filmu udělá originálně neproniknutelnou a neodhadnutelnou. Obsadil dobré herce, kteří se svých rolí zhostili sympaticky. Rory Cochrane a Katee Sackhoff jako rodičové jsou už známí. Ne tak Brenton Thwaites a Karen Gillan v rolích sourozeneckého páru, kteří své herecké kariéry rozbíhají. Osobně jsem zvědavý na Karen, která má před sebou pořádnou porci potenciálně zajímavých projektů. Mike Flanagan před tímhle filmem nedisponoval dostatečně zajímavým režijním rukopisem.Teď je ale všechno jinak a může se stát velice osobitým režisérem hororů. Vytrousil nepříjemný film. A to neměl k dispozici scénář, z něhož by sálalo něco sebevědomého a urputně vyhroceného. Jenže pak to všechno kousek po kousku sladil, až z toho vyšel mistrovský kousek, který, budete-li jej sledovat o samotě, přivodí vám kousáníčko nehtíků. Zrcadla si žijí vlastním životem. Dívat se do nich, vidíte, jak na vás zub času hlodá. Rozbít je, jste na sedm let v prdeli. Ale počkat, nepodlehl jsem mýtům a pověrám o zrcadlech nějak moc? Ale kdepak, to si zase jeden šikovný režisér do diváka zajel střepem ze zrcadla, což příjemně bolelo. Au! V tomhle filmu se pojídají střepy. No, to je tedy jídelníček. No jo, zase nám lhali. A kdo že nám to lhal? No přece výrobci zrcadel. Kdepak politici. Pamatujte si, za všechny nepravdy můžou výrobci zrcadel. 90% (11.12.2015)