Oculus

Další důkaz toho, že duchařský subžánr hororu je v těžké prdeli. Každým rokem díky nepochopitelné poptávce vznikají desítky duchařských filmů na stejný brdo, protože se zkrátka s tak omezeným tématem nedá pracovat originálně. V tom lepším případě je to remake staršího originálu, v tom horším nepřiznaná vykradačka všeho možného. Tento brak chtěl udělat krok dál a vymyslet něco neotřelého, neviděného a hlavně levného. Výsledek je vraždící zrcadlo, které nechává vadnout kytky v květináči, unáší psy, zvedá teplotu o pět stupňů a způsobuje halucinace lidem. Vy na ty halucinace postav budete celý film čumět a jediná forma napětí, které u toho všeho budete pociťovat, bude spočívat v tom, zda se KONEČNĚ něco stane. Nestane se de facto vůbec nic a při troše toho přemýšlení dojdete k závěru, že i tento neotřelý duchařský shit je asi stejně originální jak semeno na bukkake party. Zdejší celkové hodnocení bych bral s rezervou. 20% (31.05.2014)

Tak tak průměrná duchařina o kouzelném zrcadýlku zabijáku, které působí na narcise jako spotřebovaná hrstka řádně výživných lysohlávek. Nemůžu říct, že je ten film špatný, ze začátku dokáže zaujmout, obsahuje pár dobrých scén a taky nepříjemnou, byť stereotypní hudbu, ale postupem času a asi i díky stopáži začne trochu ubíjet uzavíráním kruhu, který díru do světa určitě neudělá. Starší, či novější zrcadla mě bavila mnohem víc. 55% (25.05.2014)

"Co když je dění okolo skutečné a hlas na mobilu přelud?" Já vím, už zase zahajuju komentář tím, že parafrázuju Červeného trpaslíka a opakuju se, jenže tyhle horory taky pořád opakují to samé, tu lépe, tu hůře, a vymyslet k tomu pak jedinečný komentář taky není snadné. Takže, to pohrávání si s tím, co je skutečné a co na postavy vymýšlí "zlé zrcadlo", je hrozně nedotažené a sourozenci některým věcem nesmyslně důvěřují (těm telefonům, ačkoli vědí, že ty je už jednou klamaly), zatímco nedůvěřují především zdravému rozumu. Za začátku to sice celkem funguje, ale asi v půlce už to vršení klamů a míchání s minulostí překročí míru a je filmu spíš na škodu. Navíc přeskok k "vrcholné scéně" spuštění "kladiva na kovadlinu" vynechal několik postupných kroků, které musely postavy udělat. Když jsem zmínil postavy, tak ty jsou relativně sympatické, ale stejně nakonec nedělají to, co by rozum velel, jak už jsem vzpomenul. Film ani nenechává diváka nějak moc přemýšlet třeba o tom, čemu může věřit a čemu ne, protože každou takovou scénu hned nahradí další. Mně by se mimochodem líbilo, aby někdy někdo pojal takový příběh tak, aby z něj vyšlo, že je to skutečně jen iracionální posedlost člověka, který si nechce připustit realitu, což je dle mého mnohem hororovější - viz Havlíčkův Neviditelný. Mezi dvěma a třemi, vyloženě mě to neštvalo, tak zaokrouhlím nahoru, ale žádné veledílo. Mimochodem, kdo by si dobrovolně takové ohavné zrcadlo pověsil kamkoli, a kdo by si jakékoli zrcadlo pověsil do pracovny? (09.10.2016)

Sympatická hororová záležitost, jež není nikterak originální a její konec odhadnete již po patnácti minutách. Solidní atmosféra to ale vynahrazuje, propojení dvou časových linií po většinu času funguje na jedničku a na rozdíl od většiny kolegů se zde režie nespoléhá na očekávané a trapné lekačky. Jen škoda, že ke konci už se to Flanaganovi až příliš vymkne z rukou a divák má co dělat, aby se v tom guláši událostí vůbec orientoval. Stále ovšem jeden z těch lepších hororových kousků poslední let. A Karen Gilian chci doma. 70% (24.06.2014)

Rodina sa pri sťahovaní do nového domu dohodne, že si nový príbytok vyzdobí starožitnosťami. Najkrajším doplnkom je jednoznačne majestátne zrkadlo, ktoré má hlava rodiny vo svojej pracovni. Keď sa ale otec začne od rodiny stále viac odcudzovať a dokonca sa so zrkadlom začne rozprávať, začína sa rodina rozpadať a všetci jej členovia sa ocitnú v nebezpečenstve. - Rozhodol som sa, že v roku 2018 podopisujem komentáre k niektorým hororom, ktoré som videl už dávno a chcel som si ich zopakovať a začnem s týmto počinom od Mikea Flanagana, ktorý sa medzičasom dostal medzi úzku hororovú špičku a momentálne je jedným z najaktívnejších hororových tvorcov. Oculus je pozoruhodným počinom a kombinácia hororu a mysteriózna tu funguje excelentne, čomu pomáha neopozeraná a špičková práca s časovými rovinami, ktorá umožňuje divákovi hádať, čo je pravda a čo nie, bez toho, aby dej pôsobil nelogicky alebo chaoticky. Herecké obsadenie v tomto prípade absolútne ovládli ženy, ktoré sú vo väčšine scén pred mužmi o krok popredu. Parádne funguje aj technická stránka, ktorá sa spolieha na hru s viacerými kamerami, ktorá vynikajúco zapadá do spomínanej práce s časovými rovinami. Som rád, že som si to po niekolkých rokoch pozrel znova, ale Mike Flanagan ma ešte stále nepresvedčil natolko, aby som dal niektorému jeho hororu plné hodnotenie. To by sa ale už velmi skoro mohlo zmeniť, pretože jeho seriál The Haunting of Hill House, na ktorom pracujú Amblin, Paramount a Netflix, vyzerá velmi nádejne. + Kate Siegel + herečka z Don't Knock Twice + herečka z Ouija: Origin of Evil + herec z Insidious: Chapter 2 + herečka z Fun Size Horror: Volume One + herečka z Before I Wake (14.01.2018)