Reklama

Reklama

Pouze vnitrožilně

(festivalový název)
Trailer

Obsahy(1)

Režijní debut herce Garyho Oldmana popisuje syrové životní podmínky na londýnském předměstí. Oldman se vrací k vlastnímu dětství a bez okolků dává nahlédnout přímo do rozpadajících se domů, rozkládajících se rodinných vazeb a temných koutů existence nižších vrstev. V silně emocionálním dramatu se novodobí sídlištní outsideři probojovávají marasmem svých životů a perou se s okolím i vlastními démony s urputnou snahou přežít a zůstat člověkem. (Visions of Light)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (5)

Devadesát Dva 

všechny recenze uživatele

'Nil By Mouth' (doporučen Zachem Galifianakisem?!) je režijní debut Garyho Oldmana, který vás přesouvá do nehostinných ulic Londýna, good old UK, kde se to hned od začátku začíná sázet v typicky cockney stylu "geezer" "mate" "cheers" "bird" "gear" "cunt" "lad" ("fuck" ve filmu zazní 470krát.), kde spodina z předměstí dává svoje beers a někteří fet a je to upocenej ponor hned od začátku, stejně jako se já potím teď ve své nemoci a vedru (ale dnes už s prvním workoutem). Líbilo se mi, jak sám Gary říkal, že tohle byl příběh, co cítil, že musel říct, nejsou v něm otcovské figury a selský rozum v něm uslyšíte používat pouze ženy, kterými byl Gary, který se sám vyléčil z alkoholismu (a jeho otec na něj zemřel), vychován. Příběh se hodně soustředí většinu času, teda v první půlce, na postavu Billyho, který své rodině, někomu více, tak trochu je trnem, pro svoji drogovou závislost. Raymond (Ray Winston) zase dominuje té druhé, když chlastá a je tu absolutně agresivní psychopat, o to víc to dobře kontrastuje, když se svým kamarádíčkem v přátelském duchu pořád rád kecá svoje historky a "o minulosti"... mluví jeden přes druhého, tihle lidi ulic mi připadají jako vydry, nebo surikaty, pořád tak nějak pobíhají, kontrolují okolí, melou na lidi okolo, zkoumají, "okusují" tím dialogem svoje okolí... sledují, co se okolo nich děje, já to dělám instinktivně taky, protože vím přesně, že chodit si s brýličkama a mobilem po ulici a mluvit, nebo se natáčet, je naivní a recept leda tak na to, že vás někdo může obrat. Kathy Burke, kterou znám nejvíc snad z Klubu sráčů jako Perryho je zvláštní vidět v dramatické roli, stejně jako pro Raye Winstona, potenciálně možná jejich nejlepší. Oldman říkal, že navíc natočili na jednu kameru děsně moc materiálu a herci měli dost prostoru na to drillovat a jet věci dokola, takže, jde vidět, že v tom bylo dost snahy o to zachytit něco drsně autentického, což se povedlo. Hudba: Eric Clapton. 7/10 ()

Reklama

ink flo 

všechny recenze uživatele

První a poslední film, který režíroval Gary Oldman je taková hardcore/unrated verze Mike Leigha. Minimalistickej "Council estate of mind" děj sleduje jednu povedenou cockney rodinu alkoholiků, heráků a kriminálníků. Herecky zde exceluje Ray Winstone, který dokázal své agresivní psychopatické monstrum vykreslit tak, že pro něj i přesto ve světlých chvílích dokážete mít pochopení (když podobně jako jiná postava vzpomíná na traumata z dětství spojená s nemilujícím a taky alkoholickým otcem). Jeho ženu hraje Kathy Burke aneb Perry z Klubu Sráčů :-)). A Charlie Creed-Miles hrál v klipu "Blinded By The Lights" od The Streets, kterej má vpodstatě identickej feeling jako tenhle film. Naprosto syrová, realistická a brutální záležitost, not for the faint-hearted. Radši nevědět, jako moc je to autobiografické a kolik toho Oldman zažil ve vlastní rodině. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (5)

  • Gary Oldman v tomto filmu debutoval jako režisér. (Pumiiix)
  • Celosvětová premiéra filmu proběhla 8. května 1997 na filmovém festivalu Cannes ve Francii. (ČSFD)
  • Slovo "fuck" ve filmu zazní 470krát. (slatkac)

Reklama

Reklama