Star Wars: Poslední z Jediů

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

Inovativní Hvězdné války. Rian Johnson vtiskl Poslednímu z Jediů osobitou tvář, asi nejzásadnější v celé historii ságy. Pokud byl Abrams obviňován z nedostatku odvahy cokoli měnit tak zde jde o pravý opak. Ať už jde o humor občas připomínající Monty Pythona nebo krvavé šplíchance z rozšmelcovaných vojáků - je to jiné. Bohužel místy těžce nekonzistentní. Určité pasáže se trochu táhnou, jindy je děj zbytečně zkratkovitý (jako by film měl mít tři hodiny, ale producenti zasáhli, že je to přes čáru), naštěstí se vždy objeví pamětihodná scéna, která to ospravedlní. Odpovědí je tak akorát, i když konspirátoři budou malinko zklamaní. Skywalker je pojatý skvěle a Hamillovi řeči najednou dávají větší smysl. Příště ale doufám ve větší cílení na Rey a mladého Sola. Ty nejsi nový Vader, jsi jen děcko v masce! (13.12.2017)

Nevěřil jsem, že to někdy řeknu, ale vraťte práva Lucasovi. Na Last Jedi není nejhorší, že je Rian Johnson tak velký umělec, že z vysoka kálí na něco jako příběh a vývoj postav, který se zasekl u momentu, kdy si Luke vzal do ruky svůj starý meč. Nejhorší je očividná zoufalost téhle "2/3ilogie" najít nějaký uvěřitelný konflikt a nastavit pravidla galaxie, ve které se onen konflikt odehrává. Tady se na ploše dvou dnů vyhladí celá Rezistence (které teď zase všichni říkají Rebelové... da fuck?), Republika jako by snad vůbec neexistovala a Leiynu skupinu odbojářů tvoří asi 20 lidí na jedné lodi a z pr*ele hrající Laura Dern. Johnsona vyloženě obtěžuje rozvíjet Abramsem nastavené postavy. Snoke? Fuck it. Rey? Trénink v podobě jednoho máchání mečem z traileru bude stačit. Poe? Finn? Buď recyklace ze VII nebo raději prázdné deklamace o ničem. A jako bonus šikmoočka s rozsahem Bun Bo Nam Ba. Díky bohu za Hamilla a jeho posed na ostrově, ve kterém Johnson alespoň naznačí, že ten film měl potenciál a pár nápadů a myšlenek. Ne že by to pak pan umělec famózně neposlal do háje v závěrečné půlhodinovce, kterou neprokouknou asi jen Porgové v publiku, ale hej, aspoň se tu ještě nešlape do tatooinského lejna. P.S.: Způsob, jakým tahle budoucí trilogie naložila se staříky, mi jako fanouškovi, který tomuhle světu propadl v momentě, kdy se Luke poprvé díval na západ sluncí, zlomil srdce. 5/10 (15.12.2017)

„DNES SE OBRODÍ POVSTÁNÍ. VÁLKA TEPRVE ZAČÍNÁ A JÁ NEJSEM POSLEDNÍ JEDI…“ /// Vizuálně nadstandartní záležitost s fajn příběhem nejen pro experty. Plechovky bojujou proti lidem, což sebou přináší nejen spoustu šrotu, ale taky podobný množství „gerojů“. A nejdůležitější je, že Luke Skywalker řekne pravdu! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zklamal mě učitel. 2.) Myslím, že mám Sílu. 3.) Thx za titule „martinsvetla“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ ** (05.08.2018)

Já jsem velmi spokojen. Kylo Ren a Rey jsou skvělé postavy a jejich příběh a vztah je zajímavý, dramatický a výborně podaný, Mark Hamill si návrat ke světelnému meči jaksepatří vychutnává a v nabručené poloze je super. Zatím asi nebudu psát víc, abych nechtěně nenaznačil něco, čím je dobré se nechat překvapit (a takových momentů je v osmých Star Wars potěšitelně mnoho). Snad jen, že co do počtu nejrůznějších tvorů a některých odlehčených momentů se Poslední z Jediů přibližuje podstatně více nové trilogii než předchozí díl, ale nikdy nepřekročí tu hranici, která dělí legraci od posměchu, a to je dobře. John Williams opět složil hudbu za plný počet bodů a nemůžu se dočkat soundtracku. (13.12.2017)