Blue Caprice

Podľa mňa dosť nezvládnutý film, vzhľadom na to akým námetom sa to inšpirovalo. Tento teror z roku 2002 si ešte celkom pamätám aj z televíznych správ, ale vtedy som sa moc o to nezaujímal. Prvá hodina filmu sa doslova vliekla a dej sa točil stále okolo toho istého, no ja som dúfal, že aspoň tam budú vykreslené dôvody, ktoré donútili túto dvojicu k tej ich strielacej hre na nevinných ľudí. No neviem, nechápem to. Len tak si vybíjať zlosť týmto spôsobom mi príde celkom absurdné. Ale vyzerá to tak, že ani oni nevedia, prečo to vlastne robili. Posledná pol hodinka už síce bola oveľa lepšia, ale celkový dojem z filmu už sotva napravila. (22.01.2014)

Líbí se mi, že tenhle film netlačí na pilu, prostě popisuje události, které vedly ke zmasakrování nevinných lidí. Proč? Částečně jen tak, částečně díky celkem úspěšnému vymývání mozku. Tak umřeli, a co, on by to stejně udělal někdo jiný, ne? Drsné a smutné, když se nad tím trochu zamyslíte. Hlavní postavy jsou skvěle zahrané. (06.12.2013)

na režijní debut velmi dobře zvládnuté.Snímek zachycující známé události by se dal uchopit mnoha způsoby a Moors si nakonec vybral celkem osobitý a ve finále asi nejméně očekávaný.Prakticky do poloviny filmu by divák neznalý věci nepoznal,že film míří tam kam míří,což nakonec za mě zabránilo vyššímu hodnocení.Ve chvíli kdy se film zlomí a je jasné kudy se bude vydávat a co se bude dít začne operovat s mrazivou atmosférou a určitě by si zasloužil vyšší hodnocení,bohužel první půlka má několik hluchých míst,které ne každý musí zkousnout...70% (28.09.2013)

Blue Caprice se tónem a částečně i vyzněním podobá 30 minutám po půlnoci, navíc stejně jako film od Bigelow pojednává o reálných traumatických událostech týkajících se USA. Oba snímky pracují s nedořečeností, znemožňují plně proniknout do myšlení postav a odmítají na problémy dávat jednoznačné a snadné odpovědi. Moorsův film je také svým způsobem procedurálním dramatem, jen místo vyšetřovatelů sleduje výhradně zločince a proces, který je dovedl k vraždám. V tomto ohledu se proto Blue Caprice neblíží konvenčním dokudramatům, které nejčastěji vychází z dostupných zdrojů (film naštěstí nezačíná titulkem "podle skutečných událostí" ani nekončí stručným shrnutím osudů postav), ale ve vztahu otce a syna se nutně dopouští určité fabulace. Svojí zdrženlivostí, soustředěním se na relativně běžné situace a důsledným odmítáním jakéhokoliv dramatizování jednotlivých vražd (vše je podávané s maximální mírou úspornosti) snímek drží mrazivé napětí pod pokličkou až do konce. Nejpůsobivější tak není (krátký) pohled na ležící zkrvavené oběti, ale sled zlověstných záběrů na pomalu jedoucí modrý Chevrolet. Hodnotím vysoko i proto, že jde o formálně nadmíru zvládnutý debut, který vedle zmíněného oddramatizování mimo jiné překvapí i působivým zapojením dvojí fokalizace. (20.09.2013)

Snímek, snažící se přiblížit důvody, které vedly k nepochopitelným masakrům nevinných obyvatel v USA (sniper, který střílel náhodné oběti z kufru auta). Popravdě se toho o vinících mnoho nedozvíte a film moc nevysvětlí, ale na druhou stranu mu nechybí vtahující atmosféra a působivá hudba. Škoda, že to vše je v takto nezajímavém a zbytečném příběhu. (05.01.2014)