Realita

Dupieux má vyrážku zevnitř hlavy, jeho filmy jsou stejné jako jeho hudba, buď je milujete a nebo vám nic neříkají. A stejně jako jeho zběsilé Mr. Oizo techno elektro se mu někdy povedou a někdy nepovedou, nebo spíš někdy zhruba pochopíte, co chtěl básník říct, nebo naleznete vlnu, na kterou chtěl naladit a někdy prostě ne. Pro mě byla realita případ, kdy jsem se asi nenavlnil. Sen, realita, film ve filmu, sen ve filmu, film v realitě, noční můra v realitě a nakonec všechno dohromady a nic nikde nekončí ani nezačíná. Zapadá to nakonec? Jen mě udivuje, že Realita, která je v podstatě o ničem, má lepší hodnocení než film o vraždící pneumatice... (26.11.2016)

Kdyby většina kinematografické produkce vypadala jako filmy Quentina Dupieuxe, asi by mě to lehce znepokojilo. Zatím však představují vítané osvěžení. Absurdní scéna, kdy kameraman podivné televizní show o vaření poprvé navštíví filmového producenta se svým nápadem na horor o vraždících televizorech, se nese v té nejlepší tradici montypythonovského humoru. (08.08.2016)

Takový ten obyčejný snímek, kde se každá scéna nejenže odehrává v jiném čase, ale také v jiné dimenzi a snad i jiném Vesmíru. Kromě absolutní mozkové devastace jsem si povšiml snad jediné myšlenky. Mám za to, že se autor pokoušel diváctvu předat zprávu o tom, jak mohou z neustálého sledování televize zmagořit a přestat být schopní rozlišovat realitu od fikce, a to velice vtipnou formou. Bezprostředně po zhlédnutí jsem si ovšem nebyl jistý ani tím, jak se jmenuji, takže co já mohu asi tak vědět. Nedoporučuji tento snímek sledovat v podroušeném stavu. Nechci ani pomyslet, co by vám snímek udělal v hlavě za bordel, kdybyste svůj mozek povzbudili nějakou psychotropní látkou. Totálně originální a maximálně šílená podívaná podpořená geniálním hudebním motivem asi o 3 tónech. (21.04.2018)

Realita, která je mnohem surreálnější než Daaaaaalí. Realita, která zamotá hlavu opravdu každému a způsobí vyrážku ve vaší hlavě. Realita, která má spoustu dějových linek, které se naprosto eklekticky prolínají, mixují a reagují na sebe. Je to surreálné, ale zároveň to navozuje dojem strukturovanosti a nějakého smyslu, který by pozorný divák dokázal rozklíčovat. Je to uhrančivě hypnotické. Realita. Existuje vůbec? Nic lepšího jsem zatím od Mr. Oiza neviděl. (07.07.2024)

Jestli jste měli problém s orientací v ději při sledování Nolanova "Počátku", tohle snad ani nezkoušejte. Anebo ano, zkuste a uzavírejte sázky s přáteli, jak dlouho si vydržíte být jistí, jakou realitu vlastně sledujete. Mně to vydrželo asi dvacet minut. Filmy, které nechápu, za normálních okolností neadoruji, ale tenhle mě nějakým záhadným způsobem docela okouzlil :). (26.09.2018)