Ain't Them Bodies Saints

Vizuálně famózní, herecky jisté, výstavbou děje problematické. Lowery navnadí fantastickou atmosférou a strhujícím úvodem, ale v druhé půlce už mu schází větší tah na bránu. Co ten film zachránilo a dovedlo ho do správného konce, je Ben Foster. Ze začátku typický příklad doplňkové vedlejší postavy bez výrazného zásahu do hlavního děje, později však (i díky Fosterovým hereckým kvalitám) zdaleka nejlépe vykreslená postava. Aint Them Bodies Saints dlouhou dobu nikam nesměřuje a nic neznamená, ale teprve s úderem závěrečných titulků jsem si uvědomil, jak moc to na mě ve finále zapůsobilo. Bezpochyby nedokonalý, kontemplativní film, který je třeba vychutnávat malými doušky a nehltat jako texaský t-bone steak. Ve Varech to není úplně snadné. 80% (KVIFF 2013) (04.07.2013)

Ten vláčný, pomalu až zasněný odér tomu vyloženě slušel, i když v prostřední části i docela uspával (to když se postavy nechávaly unést dlouhými monology). O esenciální příběh násilně rozdělené lásky a návratu domů sice příliš nešlo, "usekávavší" střihová skladba mu ale dodávala potřebné zdání osudovosti. Hodně silné 3*. (14.10.2015)

Film, kterej by měl bejt přitomen u slovníkového hesla KÝČ. Ain't them Bodies Saints hned od první minuty vrazej největší facku, která říká, čum, tak tohle je hollywoodská filmová řeč. Dva ohraný, ale nádherný herci běžej po sluncem zalitém poli, do kamery se odráží paprsky slunce a hází všelijaké barevné skvrny, všude je štěstí, samozřejmě ale troška toho dramatu, Rooney Mara má totiž děťátko. A takhle film pokračuje, postavy nemají sebemenší motivaci k svým činům, hlavní hrdinové totiž žijí jen proto, že se maj rádi, takhle to totiž v životě chodí, že se žije jen pro lásku a jinak můžu bejt totální retard. Nikdo a nic není ve filmu dotažený alespoň trošku do hloubky, nebo vlastně pod povrch, a jediný, co na filmu baví, je fakt, že ta nemastná koza Rooney Mara má fakt krásnej ksichtík a tak je každej záběr na ní potěšením pro očička. (19.08.2013)

Tak tohle jsou přesně ty snímky, které miluju, které se nenápadně a pomalu vkradou pod kůži a zůstanou tam až do úplného konce. V tomhle případě na tom má zásluhu bezesporu především Rooney Mara a skvěle vytvořená atmosféra smutku a melancholie, včetně vizuálně nádherných momentů na které se nezapomíná. Možná tam nějaké slabiny byly, ale já je tentokrát ani nevnímala a nechala se unést příběhem, tak jak byl předložený a vychutnala si ho se vším všudy. Díky za takové filmy, jen houšť. (20.01.2018)

Zduř! :-) Takhle jsme se naposledy zdravili na základce - kde jsou ty časy.. I na základce bych asi rozluštil tenhle film stejně, jako jej čtu nyní.. Ať hledám sebelíp, nenacházím žádný druhý plán, skrytý význam, hlubší pointu, ani nemohu říci, že děj byl tak jednoduchý a přímočarý, až byl geniální a všeříkající.. Nic za tím nevidím..protože tam asi nic není.. :-( Když vás film ze začátku vyzve k pozornosti a ke konci už máte jasno, že není na co číhat, je to jako byste dali dítěti rozbitou hračku - po chvíli jí odkládám a beru další - snad bude fungovat a já se opět budu mít filmově.. Woo. (03.07.2013)