Odnes’ to všechno čas?

Dokument o nejdůležitějších okamžicích a nesmírném úsilí televizních nadšenců v prvních a dobrodružných patnácti letech existence tohoto média. Na prvního máje roku 1953 se v budově Měšťanské besedy začala psát historie našeho televizního vysílání. Novému médiu se ve světě slibovala velká budoucnost, u nás však vládla opatrnost, a proto první měsíce vysílání byly spíše jen experimentem, který se uchytí, nebo zanikne. Provizorní podmínky nakonec přetrvaly celých 15 let. Mezi tím televize získala miliony diváků, vysílala každý den v týdnu několik hodin a vytvářela pestrou škálu pořadů, které v šedesátých letech vítězily na televizních festivalech. Podmínky k práci však byly stále neúnosnější a od poloviny 50. let slibované nové televizní středisko v nedohlednu. Nakonec musela televize fungovat ve více než 80 objektech rozesetých po celé Praze, které byly většinou v havarijním stavu. V dokumentárním pořadu natočeném v roce 1968 k 15. výročí televizního vysílání vystupuje řada pamětníků prvních kroků rodící se instituce (ředitelé Karel Kohout a Adolf Hradecký, scenárista a dramaturg Jaroslav Dietl, režisér Zdeněk Podskalský, publicista Karel Pech), kteří nezastírají těžkosti a překážky, jimž musel personál televizního studia každodenně čelit a které nebyly do té doby uspokojivě vyřešeny. Je až neuvěřitelné, že se Československá televize tehdy zařadila mezi špičku evropských televizních studií – jedna ze zahraničních delegací také nevěřila vlastním očím a považovala hlavní pražské televizní studio jen za fingovanou zástěrku proti špionáži. Pořad je tak především poctou neustávající píli, trpělivosti a houževnatosti našich televizních průkopníků, kteří dokázali v nedůstojných podmínkách vytvářet skutečné hodnoty. (Česká televize)