Blázniví bažanti

Měl jsem čest zažít blázinec okolo každého filmu, kde se objevili v československých kinech Les Charlots. Vyprodaná kina, kdy se sedělo dokonce na schodech a zábava k popukání. Video ještě nebylo a tak se chodio třeba po odpoledním představení ještě na večerní představení. Dneska mi už zase tak senzační "Bažanti" nepřipadají. ale nelze upřít fakt, že se jedná stále o naprůměrnou a hlavně zábavnou komedii. (02.11.2008)

Môj komentár tu na ČSFD ma usvedčuje z toho, že šesť rokov dozadu som videl pokračovanie tohto filmu "Bažanti idú do boja" a celkom sa mi páčilo, pričom som vyzdvihoval sympatických hrdinov. No neviem, možno som sa dnes inak vyspal, alebo sú tieto dva filmy natoľko odlišné, pretože túto zberbu lenivých hipíkov som si znenávidel veľmi rýchlo. Ich humor spočíva prevažne v tom, že rozbíjajú všetko čo im príde pod ruku, robia bordel a nie sú schopní ani tých najjednoduchších úkonov. Väčšina scénok na mňa pôsobila ako by to boli nepoužité zábery vystrihnuté z Kredenca pre prílišnú demenciu. A okrem týchto scénok v celom filme nič iné nie je. 3-/10 (18.08.2018)

No když se z odstupem času podívám na úvodní film čtveřice (teda pardon tady je to pětice) Les Charlots, tak jsem se kdysi bavil víc. Dneska mi první díl přijde takovej vyloženě rozjezdovej. Občas tam nějakej solidní fór probleskne, ale žádná velká hitparáda to není. Ve své době určitě kult, ale já mám rozhodně oblíbenější snímky z touhle čtveřicí Tatarů která posere na co sáhne. Nejlepší scéna je popová soutěž a nejlepší joke auto propadlý v zemi. Jinak spíš podprůměr hvězdné chvilky měli teprve přijít.45% (03.01.2015)

Zajímavé je, že když jsem se ptal starší generace, tak skupinu Les Charlots nikdo neznal. Pouze filmy o Bažantech. Přiznám se, že v pubertě mi film asi přišel zábavnější. Mám raději přirozený humor. U grotesek chápu groteskní humor, neboť ty jsou na tom založené a navíc byla taková doba. Ale tvořit humor grotesek v moderní době moc nefungovalo, což se právě zde ukázalo. Jo, byly tam dobré fóry. Ale ten nahraný humor v podobě přecházení prázdné silnice, do které v tu chvíli vjede auto a hrdina divoce odskočí, mi prostě nesedí. A takových věcí tam bylo víc. Zajímavé je, že filmaři využívali hojně ještě jeden typ humoru a to je pantomima. Ta se v různých situacích objevila též několikrát. Chápu, že tehdy to diváky muselo bavit. Tím spíš, že to bylo něco úplně jiného, než co se dělalo v Československu a vlastně i ve Francii té doby. Stačí si srovnat francouzské komedie sedmdesátých let. Ale z dnešního pohledu už jen okrajově. Závěrem musím podotknout, že moc nerozumím, proč třeba film nebyl protkaný písněmi skupiny. (06.01.2021)

L´amitié et la liberté - optimistický začátek sedmdesátých let; mládí opojené Mai 68, před ním naděje, že konečně nastane ráj na zemi, že zmizí uniformy a války a zůstane jen svatá trojice hudba, volnost, láska...to vše z filmu dýchá. Ve stylu němé grotesky, všechny ty nápady by dnes živily celou sérii, není tu krkání, prdění, fekální vtípky, jen ta svoboda a radost z ní. (09.05.2010)