Blázni ze stadiónu

V porovnání s prvním dílem určitě zlepšení, neboť v Bláznech ze stadiónu lze oproti Bažantům najít i něco, čemu se dá říkat příběh. Nebo spíše zápletka. Gagů jsou metráky a celé je to tentokrát velice příjemně ztřeštěné. Během příprav uvítání pochodně mě nejvíce pobavila část s moderní sochou, kterou Les Charlots pochopitelně zničili a sestavili z ní úplně jinou, a když se později začalo sportovat, vypukl tak neodolatelný chaos, že nebylo možné se nepobavit.___P.S. Tak tady se Ivan Mládek inspiroval při vymýšlení Sportovních her na Kozím Hrádku! (22.08.2014)

Skvěle praštěný a skvěle šílený příběh čtyř veselých chlapíků co mají něco do sebe. Prožívají příjemný příběh, který by se dal s přehledem nazvat jako oddechovka pro chvíli pohody. Milostný příběh a nějáká ta romantika samozřejmě nesm chybět. Takové ftipy, vychytávky a gegy které jsou tak geniálně použity, jsem opravdu ještě nikde neviděl. Smát se prostě člověk musí, je to zdravé no ne? (13.05.2005)

Blázni ze stadiónu, aneb úspěšné pokračování spolupráce mezi panem režisérem Claudem Zidim a čtyřmi výtečníky (nebo chcete-li Bažanty). Netajím se tím, že francouzská komedie je jedním z mých nejoblíbenějších žánrů a zároveň (po zhlédnutí Bažantů a Velkého bazaru) i tak trošku mojí srdeční záležitostí. Abych však nepěl pouze ódy, musím přiznat, že tentokrát mi příběh příliš nesedl, neboť z mého pohledu nebyl tak výborně propracovaný, jako například u Velkého bazaru (sbírání medailí ve všech disciplínách nebylo, teda alespoň pro mě, příliš atraktivní - i když se nejedná o podstatu celého příběhu). I přes to však panuje po zhlédnutí 87 mintové stopáže spokojenost, úsměv na rtech a těšení se na další filmy se čtveřicí Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli a Jean-Guy Fechner. (25.09.2010)

Další z těch lepších kousků Les Charlots je opět nabitý množstvím vtipných momentek, ale i lehce trapných situací. To však nic nemění na tom, že jsem se zase dočkal slušné porce zábavy. Pánové tentokrát svedou doslova tuhý boj s charismatickým atletem, do kterého se zakoukala pohledná dcera prodavače. V době kdy jsem tento kousek viděl poprvé, se mi to líbilo opravdu moc, teď po letech už to sice zavání trapností, ale svůj účel to i tak dokázalo splnit. Zvláště pak u přípravy výzdoby městečka to nemělo chybu. O něco horší už to bylo během jednotlivých závodů, ale logika prostě v těchto filmech nemá své místo. Pokud dokážete přivřít obě oči a nevadí vám podobný humor, budete se bavit. Já jsem to dokázal. Martine Kelly byla v mládí úchvatná (chlapci měli vždycky dobrý vkus na ženské…). 70% (02.03.2018)

Největší fór je v tom, že Blázni ze stadionu by byli geniální komedií, i kdyby trvali třeba jen 20 minut. Gagy jsou totiž doslova napraní. Pro mě Les Charlots představují takové lepší předchůdce Franka Drebina a jeho parťáků, v lecčems jsou si totiž podobní. Třeba v tom, že občas ani nerozlišujete (i když by se to dalo), co je jen scénáristův výmysl a co by se teoreticky mohlo i udát. Těch detailů je tu totiž tolik, tólik ... že je všechny pochytáte třeba až při třetím zhlédnutí (tak jako já) a to vám potom tenhle kousek nepřijde nijak přežitý nebo podobně "postižený", jak tu čtu v diskuzi. (06.09.2010)