Blázni ze stadiónu

Bažanti jdou často ad absurdum, i s tím se musí počítat. Část u řeky je jednoznačně lepší než olympijská, spojení obou polovin jen útěkem Délice a jejího atleta (Patrick Gilles) trochu vázne. Spíš smršť epizod někdy trvajících jen několik vteřin. Zasmál jsem se asi pětkrát, ale pořádně. Výborný dabing ČST. Martine Kelly tu není úplný sexsymbol, hezčí byla dívka, z níž strhnou šaty při prvním příjezdu Les Charlots do městečka. (31.12.2016)

Ve svých sedmi letech jsem na stadionu potkal čtyři blázny z Les Charlots a od té chvíle jsem věděl, že jsem viděl nejlepší film všech dob. Od té doby se leccos změnilo, třeba můj pohled na nepříliš mluvné grotesky, ale přesto je mám rád. Vždyť mě naučili umývat nádobí v řece, nenápadně krást dřevo z kmene stromu, dělat schody z košťat a vyhrát olympijskou medaili všemi nečestnými způsoby, které jsou k dispozici. A taky mi prakticky ukázali, jak může dopadnout čelní střet skútru s kombajnem. Jsem jim zkrátka vděčný, takže na ně nemohu být při hodnocení přísný, i když mne jejich humor již oslovuje spíše nostalgicky. (05.09.2016)

Druhý film s Les Charlots. Tento díl je vlastně nejztřeštěnější ze všech - hned na začátku probíhá sportovec s pochodní. Zaběhne do jedné vesnice. Poté vyběhne a půlka vesnice je v plamenech. Potom začíná pršet a nad pochodeň dá někdo jiný deštník. Ten však také hoří. Potom později - sochař sochá sochu a modelem mu stojí jeden chlapec. Ale socha vypadá jako nějaký totem. Charlots ji vezou do vesnice, socha spadne, oni ji slepí - socha je již podobná modelu. Potom jedou se sochou na náklaďáku k mostu - socha je ovšem moc vysoká. Těsně před tunelem se však sehne. Atd. atd. atd. Prostě totální blázinec a tolik gagů, že jich tolik nebylo snad ani ve Žhavejch výstřelech. Nejlepší komedie s touhle zvláštní skupinou, která svoje písničky naštěstí dostala jenom do dvou filmů. (31.10.2007)

Blázni ze stadiónu, aneb úspěšné pokračování spolupráce mezi panem režisérem Claudem Zidim a čtyřmi výtečníky (nebo chcete-li Bažanty). Netajím se tím, že francouzská komedie je jedním z mých nejoblíbenějších žánrů a zároveň (po zhlédnutí Bažantů a Velkého bazaru) i tak trošku mojí srdeční záležitostí. Abych však nepěl pouze ódy, musím přiznat, že tentokrát mi příběh příliš nesedl, neboť z mého pohledu nebyl tak výborně propracovaný, jako například u Velkého bazaru (sbírání medailí ve všech disciplínách nebylo, teda alespoň pro mě, příliš atraktivní - i když se nejedná o podstatu celého příběhu). I přes to však panuje po zhlédnutí 87 mintové stopáže spokojenost, úsměv na rtech a těšení se na další filmy se čtveřicí Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli a Jean-Guy Fechner. (25.09.2010)

Ale jo. U Claude Zidiho oceňuji,  jak jeho pozdější kousky, kdy se mu již podařilo gagy skloubit i se souvislým příběhem a spolupracovat s mnoha hvězdami francouzské komedie, tak i tyhle začátky s bažanty, protože prostě čpí krásnou láskou ke hravosti, rošťáctví a grotestnosti. Ano, Bažanti byli super a to natáhnutí série gagů do celovečerního filmu je mi taktéž velmi sympatické. Nakonec i ta jednotná línie se sportem se podaří  udržet a že mě jinak sport tolik nebaví, tak tady byl fajn. Ostatně pro lásku se vyplatí i sportoval a u té smrštĕ gagů si ani nešlo vydechnout. Byť některé jsou geniální, některé splynou a některé se pohybují až trochu na hranici trapnosti. Ale v celkovém dojmu jde o příjemné hravé antré s milou atmosférou, které tentokrát obohatil i mistr malých roli Paul Préboist se svým (filmovým) tlustým synkem. Snad jen trošku škoda, že oproti úvodnímu dílu nebo Velkému bazaru Bažanti film neobohatili o hudební nádech a neobstarali nějáký song. Ale úvodní melodie je vynikajcí. A jinak všechny případné nedostatky vynahradí to, co jsem napsal již u předchozího dílu. Bažanti byli (minimálně ve svých začátcích) velmi sympatičtí.  Jejich hravost je chytlavá, bral bych je hned za kámoše a chtělo by to podobné  optimistické party i dnes.A podobné párty jako jsou tyto filmy taky. (24.05.2021)