Podtrženo, sečteno!

Na pozdější verzi s Arnoldem to nemá. Jednak Pravdivé lži jsou ještě o ždibec líp napsaný, jsou v nich prvotřídní akční scény a taky jsou o něco líp zahraný. Tady se skoro vůbec nestřílí ani nerve, francouzskej režisér sází spíš na humor. Ale není to vůbec špatné, odsejpá to zasmál jsem se u toho. A líbilo se mi vidět některý scény, který byly později téměř přesně okopírovaný, hlavně mě bavil prodejce ojetin. Na čtyři hvězdy je to s přehledem. (09.10.2014)

První dvě třetiny filmu jsou docela zábavný, ale v poslední třetině se to začne brát nějak moc vážně a z pohodový komedie se stane jakási akční blbina. Od Zidiho jsem čekal teda větší zábavu. Jinak nechci to moc porovnávat s americkou předělávkou od Camerona, protože tu jsem viděl asi před 10 lety, ale řek bych, že verze s Arnoldem mě bavila asi o trochu víc. (18.03.2017)

Můj tisící komentář! Miou-Miou je o dost lepší než mužatka Lee-Curtis, a nic proti Lhermittovi, jehož Pierre Brochant stojí za polovinou úspěchu Blbce k večeři, ale Arnold je prostě jen jeden, a proto kupodivu Cameronův remake nelze zatratit. Což se u projektů typu "evropský originál, co nejrychlejší (a nejblbější) americký remake" tak často nestává. (09.02.2011)

Lehká akční komedie ze špionážního prostředí. Tajný agent Francois Voisin (Thierry Lhermitte) musí zvládnout dostat gang prodejců zbraní a navíc odvrátit možnou nevěru své manželky Hélény (Miou-Miou), která byla svým maželem znuděna. Další zajímavé postavy: Francoisův kolega Albert Grelleau (Eddy Mitchell), a nápadník Hélény Simon (Michel Boujenah). Je to svižné, plné akčnějších scén a veselých náhodných situací. Nenáročné, poměrně dobře dívatelné. (02.03.2011)

Asi jako většina diváků jsem jako první viděl Pravdivé lži a ani chvíli mě nenapadlo, že je to vykrádačka tohoto filmu. Je to převážně díky výrazně americkému rukopisu J. Camerona a také faktu, že špionážní filmy k USA přecejen patří víc. I proto nebude to srovnávání obou filmů fér...tedy určitě ne vůči Podtrženo, sečteno! Už když začneme s hlavními postavami. Kupodivu nemám v případě Arnolda a Thierry Lhermitta potřebu řešit zřejmou fyzickou odlišnost, ale spíš fakt, že Arnold mi byl svým projevem sympatičtější. V případě manželek je to ještě výraznější, ale tam je v tom Miou-Miou vcelku nevinně. Cameron využil herecký potenciál Jamie Lee Curtis mnohem lépe a dal její postavě větší prostor. Velmi to pomohlo zdůraznit chemii, která mezi ní a Arnoldem fungovala na jedničku. Že to bylo trochu na úkor Harryho parťáka je škoda, ale je to pochopitelné. Když budeme v tom srovnávání pokračovat, tak musím říct, že mě překvapilo jak moc se Cameron držel původního scénáře. V mnoha ohledech to bylo 1:1. A tady je to opět trochu nespravedlivé. Kdybych viděl Podtrženo, sečteno! jako první, ocenil bych těch pár opravdu dobrých nápadů a vlastně celý příběh víc. Takhle mám ovšem pocit, že Cameronovi se podařilo namíchat ten koktejl špionážního krimi a komedie přece jen lépe. A to podotýkám, že jsem Pravdivým lžím dal jen 3*. V čem vidím to lépe? Pravdivé lži dobře fungují jako komedie, ale doplácí na megalomanství Camerona. I když příběh sám je kompaktní, jako celek je potrhaný přepálenými akčními scénami. V tomto je originál umírněnější, což je jen dobře. S tou akcí souvisí i hudební podklad, který v prvním případě zdůraznil akci, takže dodal dynamiku i komediálním scénám, ale v tom druhém hudba podtrhávala tu špionážničinu...ovšem na úkor komedie. Aneb Zidiho koktejl mi připadal moc fádní. Pokud bych si v budoucnu mohl pustit jen jeden z těch dvou filmů, asi bych zvolil Cameronův "vulgárnější" remake. Podtrženo, sečteno! není špatný film, ale ani lepší, než Pravdivé lži. (04.03.2024)