Tygr a drak: Meč osudu

Asi jsem čekal moc, ale z tohoto snímku jsem byl prostě zklamaný. Není zde tolik soubojů, jak jsem doufal, velká část je jen ukecaná což je velká škoda. Škoda pak především proto, že to, jaké souboje se zde odehrají, pokud už na ně dojde, je naprosto skvělé. Souboj na zamrzlém jezeře je nádherný. I ten finální se povedl, jen přehršel digitální triků trochu dojem hatí. Celkově tak spíš průměr. (01.03.2016)

Z recenzí i komentářů je patrná silná glorifikace prvního dílu a dojem, že Meč osudu na jeho pověsti pouze parazituje. Takové srovnání stojí na poněkud chybném předpokladu, není totiž nutné, aby všechny díly (jakékoliv) série fungovaly stejným způsobem. Pro dvojku je srovnání se „skvostným originálem“ nejen zbytečně konzervativní, ale i likvidační. Takto nevyrovnaný souboj totiž nemůže vyhrát. Stačí vedle sebe postavit jména Ang Lee (režisér prvního filmu) a Woo-ping Yuen (choreograf prvního, režisér druhého). Oba jsou zástupci naprosto odlišných tradic. Na straně jedné (první díl) jsou bojové scény v pozadí a (primárně) pomáhají formovat tematickou rovinu filmu. Lee se také snaží rozkládat způsob, jakým je wuxia akce tradičně vytvářena (jejich extrémním zpomalením, zaměřením se na ženské hrdinky). Na straně druhé pak máme tvůrce, pro kterého jsou bojové sekvence centrálním bodem filmového systému. Od svého debutu se je snaží posouvat dál, jak choreograficky, tak režijně. Nepřistupuje k žánru zvenku, rozkladem tradic (jako Lee), ale posouvá ho kupředu zevnitř, skrze jejich aktualizaci a naplňování (k nejvýraznější reflexi žánrových schémat se dostal ve Zrození legendy). Takže ono negativní přijetí je spíše spojeno s přechodem od „vysokého“ k „nízkému“, konkrétněji tedy od uměleckého filmu -> k filmu žánrovému. // Samotný Sword of Destiny je pak skvělý film, ve kterém nejsou charaktery definovány psychologií, ale bojovou specializací. Yuen dovedně variuje akční scény (jiná prostředí, počty nepřítel, specializace), precizně jimi rytmizuje vyprávění a vede diváckou pozornost tam, kam potřebuje. Vynikající žánrovka. (30.05.2017)

Čím rychleji člověk při sledování "zapomene" na Tygra a draka, tím lépe si tuhle žánrovku užije. Za Michelle Yeohovou v akční roli samozřejmě hvězdička navrch, co se týká CGI, už jsem viděl podobné filmy zmršené digitálně daleko hůř. Scéna, v níž D. Yen dává v hostinci dohromady svůj tým, neměla chybu. (10.03.2016)

Některé filmy snad ani nepotřebují pokračování. Tygr a drak je jedním z nich. Ně, že by to bylo špatné, ale je to spíš zbytečné. Není to tak výpravné, původní film je prostě klasika. Neznamená to ale, že by tam nebyly dobré bojové scény. Některé jsou parádně udělané. Zaujala mě ta v hostinci nebo na zamrzlém jezeře. I obsazení je slušné. "Pojď do temnoty." (17.06.2018)

Až na tu angličtinu paráda, a proč to vlastně nepřiznat, i poměrně velká spokojenost .. ten příběh náhodou není vůbec špatný, naopak, herci jsou vesměs sympatičtí a hlavně, ten nový objev: Natasha Liu Bordizzo / Snow Vase, wow (!!!), tomu já říkám úspěšný filmový debut .. držím palce pěsti, ať má tato zajímavá tvářička /čti: šikovná mladá herečka / na své další role podobné štěstí ... (06.03.2016)