Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rumunský barevný širokoúhlý film vypráví příběh z bojů mezi Dáky a Římany na konci prvního století n.l. Římský císař Domicián (Gyorgy Kovács) se vydává dobýt území Dáků. Dácký král Decebal (Amza Pellea) se snaží válce vyhnout a vykoupit mír zlatem, poté však obětuje svého syna Cotysa (Alexandru Herescu) bohům a pouští se do boje s přesilou. Římany vede generál Fuscus (Georges Marchal) a mladý generál Severus (Pierre Brice). Severus se dovídá, že jeho zavražděný otec byl původem Dák a snažil se válce zabránit. Poté, co Severus poznává Decebalovu dceru Medu (Marie-José Nat) a život Dáků, raději se obětuje, než aby bojoval proti své zemi. (jurak)

(více)

Recenze (48)

J.Connor 

všechny recenze uživatele

Člověk by čekal oprýskanou Dacii s udýchaným motorem a přitom dostal pořádně nadupanej bourák. Výčitku střihu jako je zjednodušování historie, občasná naivita či vyfoukané účesy barbarů použít nehodlám, dají se uplatnit na prakticky všechny historické špektákly té doby, ať už jsou z jakéhokoliv koutu světa. Dákové tak unesou i ta nejpřísnější srovnání se svými žánrovými a dobovými kolegy. Příjemné překvapení. ()

Mariin 

všechny recenze uživatele

Koncem 60. let to běželo v socialistické televizi, ale už tehdy, jako dítě, mne ten film nijak neoslnil. Je třeba uznat (na svou dobu) nákladnou výpravu, zejména při masových válečných scénách, ale v detailu to pokulhávalo a zejména chyběl spád a "rytmus" (když srovnávám např. s tvorba Haralda Reinla a třeba s jeho Niebelungy z téhož roku) . Hudba dle mého názoru úplně nemožná. Dnes, takřka po 40 letech, jsem se na Dáky ani nedokázal dodívat do konce, ale v 60. a 70. letech jsme byli vděčni i za toto. Rumunům se tehdy zvláště povedly adaptace románů J. F. Coopera a Marka Twaina. ()

Reklama

Traffic 

všechny recenze uživatele

Význam režiséra Sergia Nicolaesca jako kdyby předznamenávalo už to, že jako celovečerní debut mu byl svěřen výpravný historický epos o bojích mezi Dáky (starověkými obyvateli území dnešního Rumunska) a imperialistickými Římany. Zajímavé je, že tato rumunsko-francouzská koprodukce se nijak výrazně neobtěžuje s vysvětlováním historických souvislostí – v krátké předtitulkové expozici stačí, že proti sobě stane obrovská římská armáda a obléhaná pevnost Dáků a že je poté v krátkém dialogu ustanoven hlavní konflikt (rozpínavá mocnost vs. malý, utlačovaný, ale bojovný národ). Bitevní pole není jediným místem, kde se oba národy střetávají; důležitou roli v příběhu hrají také kulturní zvyklosti, záležitosti jejich (nepřesného) výkladu a následná nedorozumění. Při sledování rumunské verze, kde jsou francouzští herci předabováni, proto zamrzí, že tato otázka komunikace ve filmu nebyla rozvedena důsledněji. Jako rozpačitý lze hodnotit i závěr, ve kterém snímek odkáže na zmýtizovanou odvahu bojovných Dáků (do kamene vytesaný výjev bitvy), ale je to také poprvé a naposled, co se tohoto tématu dotýká. V jednotlivostech Dákové problémy nemají a víceméně se jim daří napodobovat své západní vzory, celkově však jde o průměrný, z konvencí žánru nevybočující historický film. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Nedovedu si vůbec představit, jak silně musel film zapůsobit na tehdejší československé publikum v šedesátých letech. To se dnes určitě nedá srovnávat.. Rumunský válečný velkofilm (upozorňuji, že rumunština je krásný jazyk), který není široké veřejnosti tak známý, ale ve společných vodách s těmi nejznámějšími se může klidně měřit...Děj filmu zachycuje úsek dějin nejspíš v letech 85-88 našeho lepopočtu, tedy období několika římských válek (výpadů, později uzavření potupného míru, různých intrik i přerozdělení moci) proti starověkému národu Dáků (Dácie, dnešní oblast Rumunska). Dá se říct, že historické postavy seděly naprosto přesně až na diskutabilní (nejspíše smyšlenou) postavu Severa (viz níže), jinak jsem nepřesnosti opravdu nezaznamenal. V Říme v této době vládl nenáviděníhodný (především u senátu) císař Domitianus, přezdívaný "Plešatý Nero", na druhé straně poslední velmi zdatný dácký král Decebalus (Amza Pellea), mezi nimi stateční vojevůdci - mladý generál Septimius Severus (Piere Brice) a Cornelius Fuscus (Georges Marchal). Cornelius Fuscus ale ve skutečnosti padl v bitvě právě proti Dákům, tady zabit Septimiem. Naopak Septimius Severus, nevím přesně jestli nějaký existoval už za vlády Domitiana, je spíš člověku alespoň trochu historie znalého znám jako samostatný císař dynastie Severovců, který vládl v letech 193–211. Jinak to tedy opravdu šlo..Na filmu bych ocenil především jeho pestrost a ostrost (krasné syté barvy), velkolepost a výpravu bojových scén (divák měl možnost vidět celkem tři a to opravdu famózní), hudbu a nakonec i krásnou čistou nedotčenou přírodu nejen ve skaliských horách, to všechno přidalo snímku na celkové kráse... ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Dákové jsou jedním ze série velkolepých historických filmů, na které se rumunský režisér Sergiu Nicolaescu v 60. a na počátku 70. let specializoval. Zde popisuje líté boje mezi Dáky a Římany před zhruba dvěma tisíci lety. V hlavní roli se díky koprodukci s Francií objevil populární představitel Vinnetoua Pierre Brice a i proto měl film i u nás velký úspěch. Jedná se o klasický, ničím příliš nevybočující kostýmní velkofilm, který už většinu dnešních diváků příliš nezaujme, ale za zmínku stojí přinejmenším dobře zvládnuté bitevní scény, ve kterých vystupují tisíce skutečných komparzistů. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (8)

  • Od své premiéry 9. 2. 1967 do 31. 12. 2007 film v rumunských biografech zhlédlo 13 104 510 diváků, čímž se stal v té době v Rumunsku čtvrtým nejnavštěvovanějším domácím snímkem všech dob. (AGAMENON)
  • Sergiu Nicolaescu ve filmu pronese jedinou větu,a to: „Acum vezi bine, Fuscus!” v překladu "teď vidíš dobře, Fuscu". (AGAMENON)
  • V rámci koprodukce měla francouzská strana právo obsadit některé klíčové role, mezi něž patří postavy římských generálů Severuse (Pierre Brice), Fusca (Georges Marchal) a Medy (Bernard Blier), dcery krále Decebala (Amza Pellea). Pro tyto role byli vybráni Pierre Brice, Bernard Blier a Alida Valli. Ještě před první klapkou došlo k přeobsazení posledních dvou jmenovaných, jejich party převzali Georges Marchal a Marie-José Nat. (AGAMENON)

Reklama

Reklama