Vinnetou - Poslední výstřel

Slíbil jsem si, že to nebudu zlehčovat, ale kdo pije ohnivou vodu, sliby nedrží! Lstivý bílí lumpové zase chtějí pozemky, prachy a petrolej, Bílý buvol klopí jak za národní, Drtící ruka, sadisticky dělající z padouchů výstřely do kolen nadosmrti mrzáky, je z toho všeho nebývale nervózní a tak se není co divit, že se náčelník Apačů už od začátku naladí na existenciální notu. V předtuše blízkého odchodu do permanentní honitby Manitua slyší zvony ze Santa Fé a pronášejíc spirituální moudra u západu slunce nad Jadranem se chystá na skok do dráhy kulky, který v historii zopakoval už jen o století a nějaké drobné později Frank Farmer. A přitom stačilo zařvat: „Skloň se, ty vole!“ a večer mohli s náčelníkem Čikarijů načít další flašku.. Jen si pobrečte, holomkové. Aspoň míň vyčuráte.. (29.07.2024)

Kult a zároveň jeden z filmů mého dětství, který neztrácácí kouzlo ani po dvaceti (od svého vzniku dokonce padesáti) letech a desítkách zhlédnutí. Westernový klenot.:-) Velká pětka podle oblíbenosti: "Vinnetou", "Poklad na Stříbrném jezeře", "Vinnetou: Poslední výstřel", "Vinnetou: Rudý gentleman" a "Old Shatterhand". (10.07.2011)

Honička na Vinnetoua začíná! Rik Battaglia si usmyslel, že mír nebude, takže udělá všechno. Klidně oddělá i Vinnetoua. Sam Hawkens se sice kromě komentování děje i aktivně zapojí, Olda přepere každého, ať v temných uličkách jakéhosi gotického města (v Americe!) či na rozlehlých planinách. A nejvíc je vidět sám Vinnetou, na kterého Battaglia uspořádá vysloveně štvanici, která začíná někdy po půl hodině a až do konce se v podstatě nezastaví. Bohužel to nestačí a atmosféra je pěkně dusná. Vše podpořeno zvonem ze Santa Fé a chlastajícím indiánem, staré časy jsou pryč a Vinnetouova snaha je marná... Ach jo. "Až slunce zapadne za vrcholek hory, budete si přát, aby vás vaše matky nikdy neporodily!" (13.02.2015)

Náčelník Vinnetou chápe, že se blíží pohroma. Poslední výstřel je patrně čtvrtou nejlepší vinnetouovkou se společné éry s Old Shatterhandem. Za tónů chytlavé a krásné melodie se pomalu rozjíždí příběh, na jehož konci usedá divácké srdce dnes stejně, jako když prožívalo tuto smutnou kapitolu v pěti, šesti letech. S odstupem času už si jen divák všímá více chyb a nelogičností v počínání nejen banditů, ale i samotného náčelníka Vinnetoua či jeho bílého bratra Old Shatterhanda. Ze všech těch logických kiksů bych zmínil alespoň jeden, ten hlavní a fatální. Bandité obléhají skálu, na níž se pokrevní bratři s dalšími indiány a přáteli brání. Bandité střílí před sebe, na skaliska. Do zad či možná mírně ze strany se hrne vojenská kavalerie. Předpokládám, že banditům vpadnou do zad nebo do boku. Old Shatterhand zcela nepochopitelně vyhodnotí situaci tak, že vojáci netuší, že jdou těm lumpům na mušku, vystrčí většinu svého velikého těla z úkrytu a křičí "Pozor, budou na vás střílet!" Tímto vystavil riziku sebe, ale všichni víme, jak to dopadlo. Každopádně - myslím si, že by vojáci neměli přes dusot kopyt a střelbu šanci jej slyšet a hlavně sami přece slyšeli a viděli, že se tam střílí, tudíž jako profesionálové by neměli nikomu vletět do pasti. Atd. atd. Je to film, nemá cenu to tak moc řešit, muselo to takto skončit. Ale zpět k příběhu. Je smutný, silný, má spád a hlavní hrdinové si opět získávají diváky svoji neohrožeností, statečností a smyslem pro spravedlnost. Čím starší jste, tím více asi vnímáte celou tu situaci kolem Vinnetoua a začíná vám být jasné, že tohle prostě nemůže skončit dobře. Smyčka se stahovala až příliš rychle, dobře a jistě. (25.05.2017)

Netajím se tím, že jako malý kluk jsem Vinnetoua hltal plnými doušky. Všechny díly o náčelníkovi Apačů znám nazpaměť, na karnevaly jsem chodil v masce buď samotného Vinnetoua anebo jeho bílého bratra Old Shatterhanda, doma jsem běhal v obýváku s čelenkou a dlouhou parukou, schovával se za gauče a vařečkou střílel zlé bandity. Pierre Brice a Lex Barker mi utvořili modly. S odstupem času vnímám tu naivitu, utopii, místy až přehnanou snahu o vyjádření gentlemanství. Jistě, nejsem slepý. Ovšem, ty vzpomínky na dětství... Poslední výstřel je zcela určitě nejpovedenější ze všech Mayovek, to mi taktéž nikdo nevymluví. Jedna dlouhá a nabitá idiánská jízda. Chuť slz, které jsem vyplakal na konci, nikdy nezapomenu. (28.04.2008)