Příběh o princezně Kaguje

"Tale Of The Princess Kaguya" je podľa mňa jeden z najsilnejších Ghibli filmov, ktorý som videl. Plný vynikajúcej animácie, ktorá je podľa mňa veľmi kreatívna a originálna, veľmi pekne podáva najznámejší japonský príbeh o princeznej, ktorá chcela len žiť svoj vlastný život, no jej otec mal iné plány a nakoniec sa musela vrátiť odkiaľ prišla. Príbeh je úžasný, no viem si predstaviť, že pre niektorých ľudí to bude trošku monotónne a dlhé. Koniec koncov je to hlavne romantický film a rozprávka, no súčasne sa na niektoré momenty sústredí trošku dlho. Nemyslím si, že je to pre film na škodu a najmä sa stihneme veľa dozvedieť, no trošku viac dynamiky by mu občas neškodilo. Postavy sú podľa mňa zaujímavé, rovnako aj hudba vo filme a celé je to pre mňa úžasné, ako sa im to podarilo dať dokopy. Film určite stojí za to. Pozrite si ho. Hodnotenie: A (31.03.2015)

Úžasně animovaný kus, věrný originálu (Taketori monogatari) jak většinou narativu, tak i poetikou. Takahata dokázal ze staré pohádky o Měsíčňance z bambusu vykřesat hřejivý zážitek, který možná není pro celou rodinu, ale alespoň je proložený zapamatovatelnými postavami, silnými obrazy a působivou smutnou atmosférou. Takřka každý záběr filmu by mohl bez ostudy viset v galerii. (20.06.2016)

Kresliarska animácia síce pekná, posolstvo taktiež, ale príbeh ako taký ma nijako obzvlášť nezaujal. Niekedy mám pocit, že japonské animáky sa ocitnú v užšej nominácii na prestížne ceny len ako pripomienka klasickej animácie bez veľkých počítačových efektov. Neviem prečo, ale z tohto príbehu o princeznej Kaguji ma bavila možno tak prvá polka, kde sa ju jej "rodičia" silou mocou snažili priviesť na cestu pravej princeznej (tá jej adaptácia mi miestami pripomínala Denník princeznej). No druhá polka, a najmä ten duchovný mytologický záver, tak to mi prišlo trochu absurdné. A že 82%? Za mňa určite nie... (16.04.2015)

Zdrcující.. Takahatův dlouho oodalovaný projekt se převlečen za krásně nakreslenou pohádku vkradl do kin celého světa aby tam s jistou dávkou škodolibosti odhalil svou pravou tvář. Syrová a snad až cynická "oslava života", políček do tváře všem naivním snílkům kteří snad stále věří v to, že život má smysl a láska překoná všechny překážky.. Úplně vidím ty davy zmatených dětí proudících z kinosálů jak se ptají svých poplakávajících maminek a tatínů o čem, že to jakože vlastně bylo.. Já u toho slzel jako želva, protože kdesi uvnitř asi tuším, že ten latentní misantrop má pravdu.. že takhle se to často stává a semele... že často ty opravdu důležité věci odsune jakási touha a zdání čehosi "víc", čehosi "důležitého" ...Je to krásné, vtipné, laskavé, dynamické, autentické.. a nekompromisní (!!!).. Je to jako krásný balvan na srdci. Je to jako to rezolutní NE kterým se svět vysmívá tomu dětskému uvnitř nás.... Chce se mi křičet: Nenávidím tě Takahato!!... a zároveň vím, že to je důkaz síly a geniality tohodle příběhu o "Bambusovém Výhonku". (05.03.2018)

Trochu zklamání vzhledem k nadšení, které panuje v obci kritiků, kteří film předběžně pasují do pětky, která by měla být nominovaná na Oscara. Úvod navnadí a konec je krásně smutný, ale to mezi tím...Vlastně se toho v těch 140 minutách moc nestane, k postavám jsem si nevytvořil pevné pouto a dokonce ani ta (v současné době neobvyklá) animace mě nijak zvlášť neoslovila. Jak jsem byl z The Wind Rises až nečekaně nadšený, tak tady to mám naopak. (06.12.2014)