Volný pád

Stejně tak jako ve Zkrocené hoře dostalo spojení "jít na ryby" zcela nový význam, ve Freier Fall to platí pro "jít si zaběhat":) Max Riemelt a Hanno Koffler se do toho opřeli obdivuhodným způsobem a já před nimi smekám. Zejména u Maxe jde vidět ta dlouhá cesta, kterou dokázal ujít. Od role v teenagerovské pitomosti Holky to chtěj taky, se dokázal vypracovat až na výborného herce charakterních a seriózních rolí. K tomu ta jeho pohledná tvář, krásné oči a rty:) Hanno Kofflera si pamatuji pouze z letní romance Sommersturm, a už tehdy na mě dokázala jeho jediná role, v níž jsem ho až do tohoto snímku viděla, zapůsobit. Pánové nám tu předvádějí tak neuvěřitelnou chemii, která mezi nimi jiskří již od prvního setkání, že by tou výbušnou směsí dokázali vyhazovat věci do vzduchu, podpalovat baráky a zakládat požáry:) Každá jejich společná scéna překypuje erotickým napětím a živočišností. Marc a Kay se tak téměř okamžitě stali mou další oblíbenou dvojkou chlapců, kteří to mezi sebou umí pořádně rozžhavit. Ano, příběh je sice možná až tuctový a neoriginální, scénář na nějaké obsáhlé rozhovory či hluboké myšlenky také není nikterak bohatý, ale když jsem viděla, co spolu Max a Hanno dokážou, bylo mi to docela jedno. Stačí se na ně jen dívat. A když k tomu přidám ještě krásnou skladbu ♫Who are you od Miss Kenichi♫, není už o čem...:) (06.07.2015)

Konečně nějaký snímek, kterému se dalo věřit a nesnažil se z člověka vymačkat slzy kýčovitým sladkým příběhem o dvou hošíčcích, co se potkají, zamilují a jsou spolu do smrti. V realitě není načasování vždycky nejlepší. Například můžete mít pochybnosti o své sexuální orientaci kolem třicítky, když vaše přítelkyně čeká vaše dítě. Shit happens. Má člověk to určité nutkání hluboko uvnitř sebe následovat nebo zůstat při zemi, rozhodovat se správně, zodpovědně, morálně? Ale dá se pak být šťastný nebo je to jen život pro druhé? Ale pokud nám na druhých záleží a nechceme jim ubližovat, jednáme tak altruisticky nebo sobecky, protože skrze ubližováním jim bychom ublížili i sami sobě aneb když nám to vadí, tak to vlastně děláme pro sebe? Jsou situace, kdy člověk jakýmkoliv rozhodnutím přijde o věci, na kterých mu záleží. Psychologická dilemata bez správného jednoduchého řešení. Na obou koncích nesnesitelné ztráty. Těžko posoudit, která je menší. Riskovat či sázet na jistotu, toť otázka. Stejně se reálně nemůžeme rozhodnout zcela svobodně, neboť jsme determinováni sami sebou a tak jsme předurčeni udělat jednu jedinou možnou věc, ať je jakkoliv špatná. Konečně někdo rýpnul trochu pod povrch. Hell yeah! (08.01.2014)

Mark míří k ideálním vrcholům společenského i soukromého života, má našlápnuto ke skvělé kariéře u zásahové policie, darem získal moderní a velký rodinný dům, má pěknou přítelkyni a očekává potomka. Ale potom se do jeho života zatoulá muž s příznačným jménem Angel a najednou je všechno jinak. Dosud pevné hodnoty jsou během krátké doby totálně rozmetány ve jménu spalující lásky k muži, kterého se sice Mark snaží vypudit ze svého života i srdce, ale citům se nedá poručit. Svým způsobem klasická situace, jakých na filmovém plátně ožilo možná už několik desítek, nicméně vývoj událostí a především závěr není tak předvídatelný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Film velice dobře pracuje s otázkou coming outu v jak pracovním (přísně homofobní prostředí policejní akamedie), tak v soukromém (rodina, přátelé) životě a předkládá nebanální důsledky, které sebou nečekané rozhodnutí hlavního hrdiny nese. Následky jsou katastrofální a situace je bezvýchodná. Mimo to jsou Hanno Koffler s Maxem Riemeltem jedním z nejpřirozenějších homosexuálních párů, jaké kdy stříbrné plátno oživilo. Jen výjimečně se stane, že by člověk mohl pocítit takřka neznatelné chvění při pouhém dotyku, vnímat každý pohled a přitom nebýt obelháván laciným předstíráním emocí. Opravdové je opravdovým a nezáleží pak příliš ani na tom, zda je to právě láska mužů. (19.10.2013)

Hanno Koffler od Letní bouře vyrostl a je z něj dospělý muž. V mé filmotéce je to druhý jeho film s homosexuální tématikou a tentokrát v hlavní roli. Film opět nabourává zásadní klišé, že gay nemusí být jen vykroucené tintítko s typicky ženskými gesty. Jakkoli se mi průběh filmu líbil, závěr zkazil, co mohl. Když jsem konečně očekával nějaké rozuzlení filmu, přišly na řadu závěrečné titulky, a proto mu nemůžu dát o hvězdičku víc. Skoro jako kdyby se tvůrci připravovali na pokračování, protože takhle otevřený konec jsem už dlouho neviděl. I kdyby ten příběh dopadl jakkoliv, tu pátou bych mu dal. (31.08.2014)

Uvěřitelný, nesentimentální film o prchlivosti snů, síle touhy a krutosti nevěry, který vás nebude nudit. Východisko tohoto dobrého celovečerního autorského (!) debutu německého režiséra Stephana Lacanta na první pohled nabízí celou sestavu pastí různých filmových klišé: vysněné partnerské soužití (těhotná přítelkyně) je narušeno nevěrou nastávajícího otce, který je sveden svým kolegou z práce (homofobní prostředí policie). (Pozn: A pak že homosexualita neohrožuje tradiční rodinu!) Tato německá odpověď na slovutný Brokeback Mountain (2005), jak se Lacantově prvotině někdy přezdívá, však příjemně překvapí: je to svěží, živelný snímek, při němž netrpíte pocitem, že už jste všechno někdy viděli. Vše je podtrženo solidním filmařským (ne-televizním) umem a vynikajícím castingem celého ensamblu, v čele s elektrizující dvojicí Riemelt (viz Die Welle /2008/) - Koffler (viz Sommersturm /2004/), kterou jeden kritik označil za "nejhezčí milostný pár na Berlinale" (tomu říkám sexy milostné scény!). Nedával bych ovšem filmu nálepku "gay", která by asi byla příliš omezující, stejně jako v případě Zkrocené hory. Primárně jde o neotřelý portrét milostného trojúhelníku, který bez skrupulí zobrazuje cenu hledaní sebe sama, kterou někteří musí zaplatit. Mínus jedna hvězda za některé zbytečné stereotypy (útěk do gay klubu - proč?). Jeden z mála filmů, na který se chci podívat znova. (08.12.2013)