Volný pád

Od momentu kedy som tento film dopozerala mi v hlave vŕta jeho hviezdičkové ohodnotenie. Napriek tomu že film je vizuálne aj herecky zvládnutý na vynikajúcej úrovni a vznikajúci a vyvíjajúci sa vzťah je priam radosť sledovať napriek tomu ma trochu sklamal záver filmu. Pripadá mi to už ako večná diagnóza filmov s touto tématikou ...nechať záver najotvorenejší ako sa dá...Škoda toho, pretože je to jediný moment, ktorý ma odradil dať tomuto krásnemu filmu o hviezdičku viac. (09.12.2013)

musel som to nechať uležať, film je veľmi chladný, až chladnokrvný- tak ako sa na Nemecko patrí, ale paradoxne to téme homosexuality medzi ,,drsnými" policajtami neskutočne pomohlo, film je vo svojej drsnosti neskutočne sugestívny a pri scénach kedy je to čisto o intimite dvoch hlavných predstaviteľov neuveriteľne úderný a emocionálne devastujúci, hoci pri tom nepustíte jedinú slzu. veľká, čistá, proste nemecká kvalita. (16.12.2014)

Uvěřitelný, nesentimentální film o prchlivosti snů, síle touhy a krutosti nevěry, který vás nebude nudit. Východisko tohoto dobrého celovečerního autorského (!) debutu německého režiséra Stephana Lacanta na první pohled nabízí celou sestavu pastí různých filmových klišé: vysněné partnerské soužití (těhotná přítelkyně) je narušeno nevěrou nastávajícího otce, který je sveden svým kolegou z práce (homofobní prostředí policie). (Pozn: A pak že homosexualita neohrožuje tradiční rodinu!) Tato německá odpověď na slovutný Brokeback Mountain (2005), jak se Lacantově prvotině někdy přezdívá, však příjemně překvapí: je to svěží, živelný snímek, při němž netrpíte pocitem, že už jste všechno někdy viděli. Vše je podtrženo solidním filmařským (ne-televizním) umem a vynikajícím castingem celého ensamblu, v čele s elektrizující dvojicí Riemelt (viz Die Welle /2008/) - Koffler (viz Sommersturm /2004/), kterou jeden kritik označil za "nejhezčí milostný pár na Berlinale" (tomu říkám sexy milostné scény!). Nedával bych ovšem filmu nálepku "gay", která by asi byla příliš omezující, stejně jako v případě Zkrocené hory. Primárně jde o neotřelý portrét milostného trojúhelníku, který bez skrupulí zobrazuje cenu hledaní sebe sama, kterou někteří musí zaplatit. Mínus jedna hvězda za některé zbytečné stereotypy (útěk do gay klubu - proč?). Jeden z mála filmů, na který se chci podívat znova. (08.12.2013)

Fakt sa nemecku kinematografiu oplati sledovat len jednym okom, a aj to len obcas. Uneseny z Gannselovho Die Welle som sa pozrel aj na tento film. A ide o poriadnu koninu, teda zbuznelu homoromantiku, teda uchylaren, teda sexualnu deviaciu. Ja viem, ja viem, som stara ikonzerva skor nalavo, xenofob, rasista a homofob ...... vobec to nie je choroba, bolo to vynate zo zoznamu chorob, oni su uplne normalni, nicim sa nelisia, to je problem u xenofobnej, homofobnej a rasistickej spolocnosti, urcite nie u bukvic, ne, ne. Vztah 2 policajtov, ktori sa pomaly az zamilovali do seba, ma zaujima asi tak ako hospodarsky zazrak v Somalsku. Kopa prazdnych tlachaciek o medziludskych vztahoch, ba co je este horsie, aj uchylarny. Film nezachranil ani sympatak Max Riemelt /Die Welle/. Buzny mi nevadi - to nie su moje telesne otvory /vadit mi to bude keby to boli moje telesne otvory/ mam  ich uprimne v prdeli a fandim -smrtelne vazne - kazdemu homosovi ktory sa odjebe do kozmu  4 % (22.04.2014)

Mark míří k ideálním vrcholům společenského i soukromého života, má našlápnuto ke skvělé kariéře u zásahové policie, darem získal moderní a velký rodinný dům, má pěknou přítelkyni a očekává potomka. Ale potom se do jeho života zatoulá muž s příznačným jménem Angel a najednou je všechno jinak. Dosud pevné hodnoty jsou během krátké doby totálně rozmetány ve jménu spalující lásky k muži, kterého se sice Mark snaží vypudit ze svého života i srdce, ale citům se nedá poručit. Svým způsobem klasická situace, jakých na filmovém plátně ožilo možná už několik desítek, nicméně vývoj událostí a především závěr není tak předvídatelný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Film velice dobře pracuje s otázkou coming outu v jak pracovním (přísně homofobní prostředí policejní akamedie), tak v soukromém (rodina, přátelé) životě a předkládá nebanální důsledky, které sebou nečekané rozhodnutí hlavního hrdiny nese. Následky jsou katastrofální a situace je bezvýchodná. Mimo to jsou Hanno Koffler s Maxem Riemeltem jedním z nejpřirozenějších homosexuálních párů, jaké kdy stříbrné plátno oživilo. Jen výjimečně se stane, že by člověk mohl pocítit takřka neznatelné chvění při pouhém dotyku, vnímat každý pohled a přitom nebýt obelháván laciným předstíráním emocí. Opravdové je opravdovým a nezáleží pak příliš ani na tom, zda je to právě láska mužů. (19.10.2013)