Symfonie strachu

Takmer komorny umelecky klavirny koncert v podani vyborneho Wood-a, slusne zrezirovany. Co ma trochu rusilo, boli kecy do sluchadiel, ktore by podla mna hocijakeho umelca minimalne rozptylovali. I ked mozno sa mylim a hrat brutalne zlozite party a pri tom pocuvat vyhraznosti niekoho tak chladnokrvneho nerozhodia. :) A tiez ma prekvapil samotny zaver...ze totiz mechanizmus ostal funkcny. Zaujimava myslienka na kazdy pad. (17.02.2014)

Filmů na styl telefonní budky není mnoho a proto se vždy těším když se objeví nový přírustek. Symfonie není špatný film, má jen ten problém že vyzradí pointu moc brzy a tím pádem napětí klesá. Jinak zábava to stále je. Wood konečně nehraje psychopata a můj neoblíbenec Cusack se tu objeví jen na chvilku takže se dá přežít. (26.01.2019)

Je to už v titulcích. Těm všímavým bude země původu, Španělsko, hned něco napovídat. Ti s dobrým pamatovákem, začnou něco tušit u jména hlavního producenta, Rodriga Cortéze. Tadá. Grand Piano je nevlastním bráchou celkem nedávného Pohřben zaživa. Film je z třetiny naplněn láskou k Hitchcockovi, z třetiny je plně premise oddaný a zbytek plní, s přibývajícími minutami více a více, směšný děj. Ale vlastně proč ne, odpustili jsme to Telefonní budce a dalším, konceptu zaslepeným filmům, tak proč nedat pass i Grand Pianu. Snaživá režie a Elijah Wood v hlavní roli si ho dneska vybojovali. 60 % (12.04.2014)

O GRAND PIANU je velmi těžké psát a zároveň se vyhnout přívlastkům jako "hitchcockovské" či "depalmovské", které patří mezi žurnalistické floskule. Lze jim ale zpětně vrátit význam ukázáním toho, jak tento španělský thriller kombinuje dvě na sebe navazující poetické tradice. Po vzoru děl mistra napětí těží z cíleného prostorového a časového omezení, jelikož se větší část snímku odehrává v jedné budově a čas syžetu se převážně kryje s časem projekce. Za polovinou ale od nápodoby postupů z děl britského barda přejde k záměrně nadsazené hře s jedním prvkem klíčovým (doslova) pro vyprávění. Kombinace obojího není úplně uspokojivá, v recenzi jsem rozvedl, proč tomu tak je (s přihlédnutím k poetickým tradicím, z nichž neoddiskutovatelně čerpá). (18.02.2014)

,,ZAHRAJ ŠPATNĚ JEDINOU NOTU A ZEMŘEŠ!“… /// Koncert vážný hudby jako thrillerová záležitost (ne vole, nehrajou falešně…). Klavírista s tečkou od vodstřelovačky na těle, hlas ze sluchátek určující rytmus (nejen příběhu), akční koncertní kamera… – k neuvěření, jaká se z toho dá vymáčknout atmosféra. Z jednoduchý záležitosti upletenej bič. Stopáž 80 minut snad nezabije ani alergiky na piano se smyčcem. Bavil jsem se, ale tady asi opakování nebude matkou moudrosti. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) K filmům si vždycky pouštím klavírní koncerty. 2.) Jsem spíš na ty komorní záležitosti. 3.) Thx za titule ,,krasnyprinc90“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (28.02.2014)