Symfonie strachu

Tento snímek jsem chtěl původně vidět hlavně kvůli Elijah Woodovi, ovšem má očekávání se ještě mnohem více zvedla při zjištění, že za scénářem k tomuto filmu stojí Damien Chazelle, tvůrce jednoho z mých nejdokonalejších filmových zážitků, Whiplash. Nakonec ale bohužel až o takovou pecku nejde, jelikož celá zápletka až příliš okatě pomrkává po Schumacherově Telefonní budce, jen s tím rozdílem, že je mnohem hůře zpracovaná, a to jak ve smyslu vyšponovaných dialogů, tak postupné gradace, napětí, ale především významu celé té hry mezi postavou klavíristy a vyhrožujícím telefonistou, kdy se hlavně závěr v podstatě zvrhne jen v tuctový thriller, s hodně nenápaditou, obyčejnou pointou. Tvůrci zde navíc nikterak nezapojili atmosféru, která by jistě též pozitivně přispěla k lepšímu výslednému dojmu a vytknout musím i pár vážně naivních scén, které filmu také dost ublížily. Co se jinak obsazení týče, Elijah bude mlaďounce vypadat snad ještě i v šedesáti, každopádně svou roli zde zvládl poměrně přesvědčivě, ovšem zklamalo mě (ne)využití Johna Cusacka, na kterého jsem se též těšil, nicméně ve filmu hraje především jen jeho hlas. Celkově se ale zkrátka jedná o takový poměrně nevýrazný thriller, který sice určitě nenudí, zároveň ho ale nemá naprosto co vytáhnout z onoho pomyslného, obyčejného průměru. (28.01.2021)

Filmů na styl telefonní budky není mnoho a proto se vždy těším když se objeví nový přírustek. Symfonie není špatný film, má jen ten problém že vyzradí pointu moc brzy a tím pádem napětí klesá. Jinak zábava to stále je. Wood konečně nehraje psychopata a můj neoblíbenec Cusack se tu objeví jen na chvilku takže se dá přežít. (26.01.2019)

Je to už v titulcích. Těm všímavým bude země původu, Španělsko, hned něco napovídat. Ti s dobrým pamatovákem, začnou něco tušit u jména hlavního producenta, Rodriga Cortéze. Tadá. Grand Piano je nevlastním bráchou celkem nedávného Pohřben zaživa. Film je z třetiny naplněn láskou k Hitchcockovi, z třetiny je plně premise oddaný a zbytek plní, s přibývajícími minutami více a více, směšný děj. Ale vlastně proč ne, odpustili jsme to Telefonní budce a dalším, konceptu zaslepeným filmům, tak proč nedat pass i Grand Pianu. Snaživá režie a Elijah Wood v hlavní roli si ho dneska vybojovali. 60 % (12.04.2014)

O GRAND PIANU je velmi těžké psát a zároveň se vyhnout přívlastkům jako "hitchcockovské" či "depalmovské", které patří mezi žurnalistické floskule. Lze jim ale zpětně vrátit význam ukázáním toho, jak tento španělský thriller kombinuje dvě na sebe navazující poetické tradice. Po vzoru děl mistra napětí těží z cíleného prostorového a časového omezení, jelikož se větší část snímku odehrává v jedné budově a čas syžetu se převážně kryje s časem projekce. Za polovinou ale od nápodoby postupů z děl britského barda přejde k záměrně nadsazené hře s jedním prvkem klíčovým (doslova) pro vyprávění. Kombinace obojího není úplně uspokojivá, v recenzi jsem rozvedl, proč tomu tak je (s přihlédnutím k poetickým tradicím, z nichž neoddiskutovatelně čerpá). (18.02.2014)

No neviem, ale tie dialógy vraha s pianistom počas jeho koncertu mi prišli veľmi divné, až smiešne a napätia tam nebolo ani za mak (s výnimkou 2 sekúnd, keď mu spadol mobil a rýchlo ho dvihol), inak žvásty oničom. Žiadny vrah by sa tak nevykecával. A Cusackov hlas v dabingu síce znie po telefóne fajn, ale k nemu sa absolútne nehodí, ak by to bolo zaujímavejšie, pozrel by som si to ešte raz v origo. No bola by to premárnená hodina a pol. Slabota, ktorá sa s Telefónnou budkou nedá vôbec porovnávať, to je úplne iná liga. A Wood ako pianista mi tiež vôbec nesedel. (22.06.2022)