Hledá se Dory

Na to, že to je ryzí marketingové pokračování za účelem rozjetí merchandising tsunami (mimiDory jakožto ta nejlošťomilejší lybiška všech dob si o to přímo říká a až se divím, že synátor při cestě z kina nevznesl požadavek na pořízení rybky) a nikoli pokračování vzešlé z potřeby sdělit o postavách/světě něco nového (a taková pokračování nebyla kdysi Pixaru cizí), tak to vlastně vůbec není špatné. Především z toho důvodu, že to je v podstatě to samé co jednička sakumprdum. Hlavním záporem je samotná "krátkoblbá" Dory, která sice skvěle funguje jako vedlejší postava, ale podstatně hůře jako hlavní, jelikož se její energie a zapomnětlivost rychle přejí. Má však oporu v nových postavách; především chobotnice Hank to v nejedné pasáži táhle na všech svých chapadlech navzdory všem(u). Příjemně překvapí, jak moc to funguje po emoční stránce. Což je vyváženo zbytečnou eskapádní záchranou finální akcí a duem Marlin/Nemo, kteří jsou tu čistě z povinnosti. Je až bolestivé sledovat, jak je tvůrci uměle na sílu roubují do centra dění a zároveň je nechávají po celou stopáž na třetí koleji. (24.06.2016)

Jako skalní fanoušek Pixaru jsem šel do kina s lehkými obavami (protože něco-jako-sequel), ze začátku byl na rozpacích z mechanického opakování scén, kdy Dory ztrácí krátkoblbou paměť, ale nakonec jsem se do stejnýho oceánu vrátil docela rád. Story starý, jako lidstvo samo, jen by vyprávění nemuselo tak příliš často tlačit na vlnu dojetí. (30.06.2016)

"Mám takový tušení, že v tom bude mít ploutve Dory." Tak co se to tady vlastně hledá? Dory? Nemo? Krátkodobá paměť? Rodiče? Chobotnice? Asi tak trochu všechno a mně se přitom moc líbilo všechno to rybí zmatení, skákání, signalizování i řízení kamionu, ale jakmile to přeskočilo do smutku po rodičích či kamarádech, tak jsem se stal svědkem pouhé standardizované rodinné nudy. (17.11.2016)

Dory se zkrátka povedla. Líbilo se mi to dokonce mnohem více než kdysi Hledá se Nemo. Především jsem se dost nasmála, protože nejenom, že hlavní postavou je tentokrát rybka se ztrátou paměti, což si samo o sobě říká o hordu vtipných scén, ale našlo se tam pár dalších vedlejších postaviček k popukání, včetně ptáka Becky. Je mi sice trochu líto, že jsem to nemohla vidět v původním znění s Ellen DeGeneres, ale na druhou stranu je fakt, že český dabing se taky dost povedl. Dokonce i ta ztráta "krátkoblbé paměti" vyznívá v češtině mnohem vtipněji než anglické "remembery loss". Ráda se na tuhle disneyovku/pixarovku někdy podívám znovu. ~(4,3★)~ (03.07.2016)

Pokud žijete z ruky do huby, ve fabrice děláte čtyřikrát týdně šestnáctky, abyste měli na nájem, a vaše důležitá životní rozhodnutí spočívají v tom, jestli zaplatit dřív splátku na vysavač nebo na mikrovlnku, pak věřte, že oproti starýmu Marlinovi se máte ještě celkem dobře. On ve svý sasance 1+0 nemá ani kousek nábytku, na krku má drzýho spratka, kterej ho věčně poučuje a prudí svýma debilníma puberťáckýma připomínkama, a jeho sousedka je otravná pomatená píča, co si není schopná zapamatovat ani vlastní jméno. Občas se mu tihle nesvéprávní autisti ztratí někde v hajzlu, takže tu se Marlin spřáhne se želví smažkou, tu zase s retardovanou mušlí, támhle přebrodí splašku, vše jen proto, aby je našel. A co myslíte, dočká se za to nějakýho vděku? Nebo chvilky klidu? Nebo se mu ta malá mrdka zase někde ztratí?! Cé je správně! Prostě celej život je za klauna! No mně by z toho už dávno praskl čurák. Předpokládám, že v příštím díle budeme pohřešovat Marlina, kterej se psychicky zhroutí a radši se nechá přetavit na rybičkovou pomazánku. Já mu ten klid přeju. (15.11.2016)