Režie:
Roberto AndòKamera:
Maurizio CalvesiHrají:
Toni Servillo, Valerio Mastandrea, Valeria Bruni Tedeschi, Anna Bonaiuto, Michela Cescon, Gianrico Tedeschi, Judith Davis, Brice Fournier, Andrea Renzi (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Enrico Olivieri, předseda nejsilnější politické strany, je na pokraji krize. Preference jeho strany stále klesají a volby se nezadržitelně blíží. Jedné noci však Olivieri zmizí. Ve společenských a stranických kruzích se rychle šíří fámy a dohady a šedá eminence, Andrea Bottini, usilovně přemýšlí, jak situaci zachránit. V jeho hlavě se tak zrodí šílený a hazardní plán – podsunout veřejnosti Olivieriho bratra – dvojče. Důvtipný filozof, který trpí bipolární depresí, je však pravým opakem svého bratra. Poetické a srozumitelné vyjadřování, žoviální přístup k lidem a rozesmátá tvář jsou klíčem ke strmému vzestupu preferencí strany. Nebývalý obdiv a popularitu politika však kdosi ze zákulisí sleduje a vyčkává... (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (74)
Pan režisér umí točit a umí si i vybrat herce. Ano, příběh sám o sobě není ničím objevným a nedávno jsem viděla Diktátora, který je pochopitelně žánrově z jiného soudku, ale obsahově už nikoliv. Promítání slušeno velké plátno Velkého sálu hotelu Terminal, které dílu dodalo patřičnou důstojnost a přidanou hodnotu. ()
Populární politik dneška musí mít fotogenický charismatický vzhled a zásoby populistických hesel. Skutečný politik musí být génius, diplomat, psycholog, sociolog, taktik i stratég a také vizionář. Nakonec však žádný politik, který slibuje lidem svobodu, nemůže osvobodit člověka od nezbytnosti života a jeho obstarání. ____ Film je kříženec filmů Byl jsem při tom, Máme papeže a Nedotknutelní (2011), oproti poslednímu se jen liší opačnými rolemi, kdy nemocný léčí duši zdravého (i když není zcela jednoznačné, kdo je tu duševně zdravý a kdo nemocný). V celku je film o ničem – zlehka klouže po povrchu všech témat a snaží se zakládat na herectví Toniho Servilla, což by možná i stačilo, kdyby ho divák nebo divačka milovali podobně, jako ho prý milují Italové, o čemž tak trochu pochybuji. ()
Otrepaná komediálna zápletka výmeny dvoch chlapíkov na pozícii jedného z nich tu rozhodne nie je prerozprávaná prvoplánovou situačno-komickou formou. Čo ale automaticky neznamená že ide o umenie. Ando nie je Tornatore alebo Sorrentino a nakrútil niečo na rozhraní kina a televízneho filmu. Našťastie má ale k dispozícii Toniho Servilla, ktorý zahrá dokonale úplne všetko a vždy ide na plné pecky. Asi ani komentáre k tomu, ako je Taliansko skorumpované a politika špinavá hra, špeciálne Talianov šokovať nebudú a Slovákov a Čechov už vôbec nie. Na druhú stranu celkom fungujú paralely medzi umením filmu a politiky klamať a jednotlivé vzťahy oboch pánov so svojim okolím. ()
Takový trošku Dave po italsku. Jen s tím rozdílem, že se neprohodí prezidenti, ale předsedové největší opoziční strany v podání velmi podobných bratrů. Zajímavý námět, který těží ale hlavně z výborného hereckého výkonu Toni Servilla, na kterém tenhlee film stojí a také padá. Bez něho by to byl jen veskrze průměrný snímek, tak maximálně na trojku, ale s jeho výkonem musím jít pochopitelně o jednu poctivou hvězdu výše. ()
Za tu dobu, co si tady vypisuju pocity, už jsem viděl celou řadu italských filmů. Komedie, dramata, mafiánské přestřelky, ale i klasické lidské příběhy z Apeninského poloostrova. Italové mají co nabídnout, ale mám pocit, že oni se tak nějak nechtějí otevřít Evropě a spíš si ty filmy natáčí pro sebe. Je to ale jenom můj pocit, Ať žije svoboda je totiž s dobrým námětem, ale s průběhem, který mi kolikrát přijde neuvěřitelně obyčejnej. Toni Servillo je třeba poctivej herec a jeho dvojrole tady nemá chybu. Pořád si ale říkám, že by se z ní dalo vymáčknout víc. Stejně tak z filmu a stejně tak i z celé řady jiných filmů, co jsem z Itálie viděl. ()
Reklama