Režie:
Felix van GroeningenKamera:
Ruben ImpensHudba:
Björn ErikssonHrají:
Johan Heldenbergh, Veerle Baetens, Nell Cattrysse, Geert Van Rampelberg, Nils De Caster, Bert Huysentruyt, Robbie Cleiren, Jan Bijvoet, Sofie Sente (více)Obsahy(1)
Snímek THE BROKEN CIRCLE BREAKDOWN vypráví milostný příběh Elise a Didiera. Ona vlastní tetovací salon, on hraje v kapele na bendžo. I přes velké vzájemné rozdíly je to láska na první pohled. On mluví, ona poslouchá. On je oddaný ateista a naivní romantik zároveň. Ona má na krku vytetovaný kříž, přestože stojí oběma nohama pevně na zemi. Po narození dcerky Maybelle je jejich štěstí naplněno. Maybelle bohužel v šesti letech vážně onemocní. Didier a Elise na to reagují velmi odlišně. Maybelle jim však nedává na vybranou. Didier a Elise za ní budou muset bojovat společně. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (121)
Já mám dojem, že tohle je můj první čistokrevný film z Belgie a kdybych měla psát o svých pocitech, tak jsem docela v rozpacích. Ten hlavní důvod spočívá v mých emotivních zvratech, kde jsem chvíli s hlavními představiteli silně soucítila a vzápětí jsem měla pocit, že Felix ze mě ty slzy chce dostat za každou cenu a to se mně přece jen trochu příčilo. Ale určitě jsem byla nadšená ze sympatických hlavních hereckých představitelů Veerle a Johana, kterým jsem toho Didiera a Elise věřila do puntíku. K mému vyššímu hodnocení určitě napomohla i bluesgrassová muzika, kterou já oproti jiným můžu a nad koncem, který nebyl zrovna podle mých představ dneska mávnu rukou. 70% ()
Ani bluegrassové melodie, ani působivý vizuál nedokážou zakrýt, že tento belgický oscarový kandidát je velmi prvoplánovou a vyspekulovanou variací na tisíckrát ohrané téma. Snaha o nelineární vyprávění skrze efektní střihy a skoky v čase jsou jen prázdnou zástěrkou, která se snaží vzbudit alespoň nějakou emoci tam, kde od počátku žádné hlubší a autentické city nejsou. Ve výsledku průměrné drama plné protivných scenáristických kliček, na něž se hezky dívá a jež se hezky poslouchá, ale nezanechá vůbec žádnou stopu. ()
Sebecký film. Zastiera vaše problémy a vnucuje vám svoje. Nabáda urobiť si radšej kérku, ako dieťa, keby ste chceli niečo trvalé. Ovplyvňuje hudobný vkus. Vtetuje sa vám pod kožu a pokropí výhľad kŕdľom čiernych vrán. Keď si dokonale zvyknete na ústredné postavy, premenuje ich. Presvedčí a sklame svojou krutosťou. Vezme ilúzie a prehluší ich akustickým zvukom. ()
Koho tak obvinit z toho, že štěstí netrvá věčně? V této záležitosti mají naprosto jasno snad jen ateisté, kteří jako první oblaží svým spíláním Boha, v kterého nevěří, a ve svém soukromém procesu ho, mimo jiné, obžalují z požadavku dětské oběti, další si projdou stádiem přízemnějšího sebeobviňování, následujícím po pitvě domnělých pochybení rodiny i společnosti, pod tíhou zármutku je však dovoleno vše, jen do chvíle, kdy je vám odejmuta poslední naděje (či víra), která pomáhá jít dál, pak je i Darwin mrtvej, ať žije Zentiva... V emotivní, přesto nevydírající noční můře všech rodičů lze projít popisem různých fází zoufalství, i tak je v ní víc života než umírání, díky pomíchaným fragmentům štěstí a bolesti, polidštěným postavám a skvěle padnoucímu bluegrassovému průvodci prožíváním smutku i hledáním nového smyslu života... Pro mě úchvatný zážitek. ()
Mám rada, keď sa netlačí na pílu. Keď sa scenár obíde bez klíše a citovo vydieračských viet. Dej plynul krásne prirodzene a tak nežne smutne. Tažšie pasáže boli odľahčené krásnymi pesničkami (čo inak vo filme nemusím, no tentokrát to bol pre mňa len ďalší príjemný bonus a hneď po skončení filmu som sťahovala soundtrack). Dvaja zaujímaví, v niečom podobní, no naopak v niečom zásadne odlišní dvaja mladí ľudia, ktorí sa spoja a prinesú na svet ďalšieho človeka. Práve po tom, čo ich dieťa dostane rakovinu vyplávajú ich rozdielne povahy prvýkrát výrazne na povrch. Keď vaše dieťa zomiera, prechádzate si rôznymi fázami. Najprv sa pýtate sami seba, čo ste urobili zle, obviňujete sa, potom obviňujete partnera. Niečo ste predsa museli urobiť zle, inak by sa to proste nestalo, nie práve vám. Kto zato môže? Môže zato boh? A existuje vôbec? Naučia sa niekedy holuby, že sa majú vyhýbať sklu? ()
Reklama