Přerušený kruh

Jaký rozjezd, takový pád. Jak velká láska, tak velká bolest. Belgický přírůstek Broken Circle Breakdown do emotivních rodinných dramat prověří zkoušku rodičovské lásky, i to, co přijde „potom“. Nejprve byli dva. Blonďatá tatérka Elise a bluegrassový muzikant Didier. Láska jako trám. Logicky přišlo dítě. Jenže po šesti letech radostí i strastí přišla pořádná rána. Dcera Maybelle má leukémii. A léčba se příliš nedaří. A otázky viny postupně vylézají na povrch. Trpělivé manévrování se scénami, které postupně rozpletou poměrně jednoduchý děj. Podstatnou roli tu představuje paměť. Tu si vzpomene on, tam zase zavzpomíná ona. Oba trpí stejně. Oba se s tím vypořádávají po svém. Zajímavou roli hraje i její kůže – šťastné chvíle se rázem mění v nepříjemné vzpomínky, stačí trocha barvy a kérka rázem dostane nový význam. Symbolické, ale stačí to? Mně nakonec tohle na první pohled sympatické vyprávění s četnými hudebními výstupy bluegrassové kapely k výraznější spokojenosti nestačilo. Slušné tři hvězdy, ale nakonec nechám právě ty tři!! (13.10.2013)

Mnohými prirovnávané k Blue Valentine, ktorý ma vôbec ale vôbec neoslovil, a tak som sa bál aké to bude v tomto prípade. Avšak Broken Circle Breakdown už bol veru iný príbeh, a naozaj veľmi silný a pri mnohých okamihoch som sa neubránil slzám. Scenár je taký viacmenej vyvážený, ale vďaka tomu spracovaniu s poprehadzovanou časovou následnosťou sa z toho stalo oveľa hodnotnejšie dielo ako keby išiel dej chronologicky. Zároveň sa v tom dalo aj celkom dobre orientovať a tá precítenosť deju sprevádzaná akustickým country bluegrassovými melódiami. Páčilo sa mi to, a pritom country ma nikdy neuchvátilo. No a veľkú rolu na dojme z tohto filmu určite hrali aj tie nekonečné úvahy na váhach viery v protiklade s ateizmom. (01.12.2013)

Takové citové vydírání mě nezaujalo. Ale akademici z Hollywoodu to oslavují a proto ho také nominovali na oscara. Film spoléhá jen na to, že uroníte slzu nad příběhem hlavního hrdiny, který v průběhu filmu přijde o svou rodinu. K tomu vám ukazují neustále další a další nezajímavé flashbacky, některé i s hudební vložkou, která jako celý film nestojí za nic... Během celého filmu jsem vyhlížel, kdy přijde vytoužený konec, ten ale ne a ne přijít. Nakonec jsem se ho teda dočkal, sice s traumatem z nekonečně nudné blbosti, ale přece.. Pro mě je to nejslabší film letošních oscarů, 25 % (31.01.2014)

Ta tetování! Asi sem se zamiloval... a to nejen zvenku, ale i do síly vycházející zevnitř hlavní protagonistky. Jinak k filmu, nezdá se mi, že by byl až taková citová vydíračka, jak tu někteří píší. Ba naopak se mi líbí, jakým způsobem téma odchodu ze života řeší a jaké možné důvody "vysvětlení a opory" snímek podává či nabízí. Když si k tomu všemu připočtu vynikající hudbu, která, i když není moje vyhledávaná, mne nadchla, nemůžu hodnotit jinak než za 4*. (16.03.2014)

Rád chodím na filmy, které ve mně dokáží vyvolat jakékoliv emoce. Vlastně takové filmy vyhledávám. Když to má pak jeden film ve svém popisu, utíkám za tím. Humorný a dojemný, muzikální a komorní zároveň je snímek belgického režiséra, který před lety v Karlových Varech úspěšně představil své Smolaře. Přeskakování v čase během děje není na obtíž a postavy, které jsou skvěle zahrané, se tak divákovi odhalují postupně až do samého konce. Zatím nedojemnější film letošního vážného festivalu. (02.07.2013)