Osvobození

Divím se! Divím se hodně! A čemu, že se to vlastně divím? Nikdy by mně nenapadlo, že budu koukat na něco rusko-německého a ještě ke všemu, že mi to hned přibyde do mé sbírky DVDíček, ale tohle je opravdu velmi povedené. V roce 1969 se podařilo natočit něco extra. Osvobození! 5 dílný seriál s prvky dokumentu. Všechno je vymazleno do detailu. Když jde o historická fakta, tak super. Nejsem historik, ale o druhou světovou válku se celkem zajímám a tady bych řekl, že to v ničem nelže. Na bojišti je to také perfektní. Velmi dobře natočeno a především velice realisticky a hlavně to má dokonalou atmosféru. Jediné co mi vadilo, tak byli dialogy o taktice. Jako jo, musí to tam být to každopádně, ale pokud to tam bylo, tak to byla nudnější pasáž, ale dalo se to skousnout a hlavně to prostě k tomu patří, tudíž neudělám nic. První díl mně až tak nebral, to je fakt! Potom ale přišli další díly a přibývalo scén z bojiště. Zejména tedy 5.díl byl super. To zatopení metra mně vážně dostalo. Na to, že v tom hráli Rusové, tak to byli docela sympaťáci. Natočit remake Osvobození, tak kdo ví, ale možná by z toho bylo nové Bratrstvo neohrožených. Když si vzpomenu na základní školu a potom na střední školu, kdy jsme probírali druhou světovou válku z těch nudných nějakých učebnic, tak to bylo hrozné. Kdyby tohle místo těch učebnic pouštěli, tak by učitelé udělali líp!!! (26.12.2008)

Přiznám se, že jsem vydržel pouze první díl. Tento způsob vyprávění je už dávno přežitý. Z vojenské operace vidíme jen útržky, zato drama je to obrovské. Rozervaní bloudící vojáci, oficíři i zdravotní sestry běhají po bojišti, není nikoho, kdo by Němce zastavil. Nakonec to přeci náckové projeli, jen nevím tedy kdo střílel. Ne prostě to nedávám. 40% (17.03.2020)

Podla mojho nazoru najlepsi vojensky film byvaleho CCCP. Tu sa pan reziser OZEROV ukazal ako majster robenia bojoveho filmu z II. svetovej vojny z pohladu sovietov. Je pravda, ze bol politicky upraveny vtedajsiemu rezimu. Ako ziaci ZDS vzdy sme sa tesili ak bol nejaky statny sviatok tak sa povinne v ramci vyucovania islo na farebny sirokouhly sovietsky film a tym bol prevazne - OSLOBODENIE, vid. ukazka s modernym hudobnym podmazom - http://www.youtube.com/watch?v=MV7Nt3QQyWI (31.07.2012)

Tak velkolepou poctu by dnes už asi nikdo natočit nedokázal. Samozřejmě, jde především o zobrazení a oslavu hrdinství sovětských lidí, kteří se nesporně o vítězství nad nacismem zasloužili ze všech nejvíce. Zároveň se však jedná o poměrně komplexní pohled na celé vítězné tažení započaté u Stalingradu, jehož hlavní osu sice tvoří největší bitvy východní fronty, ale která neopomíjí ani větší či menší zmínky mapující rovněž důležitá dění na jiných místech, pro mě poněkud překvapivě zahrnující například operaci Valkýra nebo zatčení a osvobození Musoliniho, a diplomatická jednání. Je jasné, že odboček na jiná bojiště mohlo být mnohem více a osobně bych byl velmi rád, kdyby byl významný prostor věnován i partyzánskému boji, ať už na území Jugoslávie, nebo jinde. Toto ztvárnění je přesto velmi působivé a, díky využití některých původních materiálů, jejich výborného zakomponování do celku, v němž se chytře střídají scény hraného dokumentu se scénami válečného filmu, jež jsou často až epických rozměrů, vyvolává velice autentický dojem, podpořený i tím, že neukazuje jednotlivé události v jednoznačně černobílém světle, ale vytváří skutečně barevný obraz války. 90 % (10.05.2015)

Impozantní, skoro až megalomanská pětidílná epopej. Osvobození je široce rozkročené mezi dvěma cíli. Snaží se zdokumentovat klíčové bitvy, důležité historické události a štábní porady. Zároveň klade důraz na situaci na bojišti a život řadového vojáka. S trochou nadsázky se dá říci, že Jurij Ozerov natočil dva filmy a černobílá dokumentární polovina je z nich jednoznačně lepší. A kupodivu historicky přesná, i když jistou míru propagandy si režisér neodpustil. Tradičnímu rozdělení na dobro a zlo se však zdaleka vyhnul. Němci nejsou nelidské kreatury, sovětští generálové dělají chyby a Stalin má do uctívaného vládce daleko. Působí zde jako obávaný velitel, šířící kolem sebe atmosféru strachu. Posuzovat barevnou část z hlediska historie je téměř irelevantní. Je nasáklá patosem, plná vznešených a prázdných frází, stejně jako scén zbytečného sebeobětování, jak už válečné filmy bývají. I tady je snaha o vyváženost. Panika, beznaděj a šok z ostřelování jsou zobrazeny zcela otevřeně a přijímány jako přirozená věc. Sovětský voják ale pochopitelně vše překoná. A kdyby ten německý netlel někde v západním Rusku, tak by potvrdil, že tomu tak opravdu bylo. V bojové části jsou herecké výkony znatelně horší a dojem zachraňují bojové scény. Co sověti ztráceli na individuálních kvalitách zúčastněných, to nahradili masovostí. Na poctivou muzejní techniku prohánějící se po krajině rozryté výbuchy je sebelepší CGI krátké. Značně rozporuplné čtyři hvězdičky. (17.04.2016)