Nachové plachty

Čekala prince jak ve snech, které se zdají. U okna v dálce se zablesklo štěstí, bílá loď s nachovými plachtami už pluje na moři a kapitán kormidluje svou loď směrem k cíli štěstí. Ranní moře zvolna mění odstíny, mořský vzduch je průzračný a všechno je jako sen, do kterého vcházíš bez zvonění a najednou je vše tak jasné a zřejmé. Konečně vím, co chci, moje láska jsi ty a já... No tak jsem si to trochu obásnil. Takže k příběhu. Pohádkový děj v zářících barvách inspirovaný knížkou ve filmové řeči je leccos literárnímu tvaru dlužen. Nebo zjednodušeně řečeno, něco málo bylo vypuštěno či zkráceno. Co je ovšem nepopiratelné, je výtvarná zručnost po vizuální stránce působivá. Příběh lásky ukrývá mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát, jak vše nakonec dopadne, to už si musí zhlédnutím zjistit každý sám. Obrazová podoba záběrů moře připomínajíc tvorbu malíře Ajvazovského chutná také skvělé (18.07.2022)

ROZHLIADNI SA OKOLO SEBA. VŠETCI PRACUJÚ AKO DRACI. KTO MÁ ČAS NA SNY?! - NIE, JA VIEM, ŽE VŠETCI MAJÚ SNY. INAK TO NEJDE! VŠETCI ĽUDIA SNÍVAJÚ. SNÍVAJÚ PRETO....PRETOŽE SÚ ĽUĎMI. Mimoriane príjemný vizuálny a emotívny zážitok. Trochu naivná, ale krásna poetika. Áno, veď i snívanie je súčasťou života! (26.07.2011)

Škoda, že Rusko (SSSR) namísto "světové revoluce" a všelijakých těch ...ismů různých ér a ideologických diverzí nevyváželo raděj více filmové pohádky (potažmo část jiné své nezideologizované filmové produkce) a kulturu jako takovou. Ona pověstná "Ruská duše" se samozřejmě v těch filmech (a umění vůbec) musela projevit a právě ruské pohádky d.m.s.n. vždy vynikaly zvláštní a svébytnou estetikou a pro oddechové celorodinné nahlížení příjemně insitními hereckými kreacemi, náladami a filmařinou vůbec. Takže i Nachové plachty jsou ponejvíce rozkošně hravým podobenstvím (ach ano - i ty výchovné přesahy chudožniky do filmu naimplantovali, ovšem v podobě, která neurazí, nenaštve a není podbízivá) o lásce a naději, formou i obsahem krásný film kupodivu velmi stravitelný i po půlstoletí od dob natočení! . . . Takže čtyři hvězdičky přepoctivé, ba i pět bych dal - hlavně za kameru a dobové vizuální kouzla, i za tu hudbu srdceberoucí, ale přeci jen jsem cítil na více (bohužel!) místech jisté zmatenosti v režii (zjevně vycházející z nepropracovaného scénáře) a následném střihu, z čehož bych s odstupem a pochopením kontextů vinil takové to dobové všeobecné sovětské lajdáctví... Škoda! . . . Ale jinak dlužno uznat - jo, pořád je to krásná pohádka! - - - - - (Poprvé viděno v dobrém rozmaru v mjéždunarodnyj dětskyj děň adínacatovo góda na dvd s původní zvukovou stopou s č. titulky a v originálním formátu obrazu 2.35:1 (nechápu údaj na IMDb 4:3?), hodnocení 23., komentář zde jako pátý - 1.6.2011) (01.06.2011)

Grinovu novelu jsem bohužel nečetla, mohlo by to být zajímavé pro srovnání s filmovým zpracováním, které mne nikterak nenadchlo. Nelíbí se mi mixování žánrů a stylů, nelíbí se mi přehnané karikování Arturových rodičů a jiné větší či menší nedostatky filmu. - Romantika, snění, pohádka pro dospělé... to všechno je sice hezké, ale pětihvězdičkový film si představuji jinak. Tenhle má ode mne takové 3 a 3/4. (12.10.2014)

Všichni lidé mají sny. Tak jsem si zasnil i já... Alexandr Grin, to je romantika nad níž snad krásnější není. Nachové plachty jsem zhltnul na posezení a byl zvědavý, co můžu očekávat od převodu do filmové podoby. Zadařilo se velmi, výtvarná stránka, kamera, lokace, vše je nádherné. A Assol je přesně ta vílí bytost, kterou má být. Malým úpravám se ovšem film nevyhnul, trochu se hraje na revoluční notu, kterou předloha prakticky postrádá. Grin sice byl socialista a na Sibiři si něco odkroutil, ale jeho knihy o politice nejsou ani trochu, zato o oslavě života. Leč i tak nemohu jinak než dát naprosto plné hodnocení. (09.07.2013)