Nachové plachty

Nádherný príbeh o túžbach, snoch a láske v najčistejších podobách. Alexandr Ptuško ma príjemne prekvapuje svojim kúzelným poetickým pohľadom na svet. Je to svet čistý ako sny mladého dievčaťa Assol o svojom vyvolenom, ktorý pre ňu príde na lodi s červenými plachtami, ako jej v detstve sľúbil neznámy starček. Pokiaľ sme v prvej polovici filmu svedkami osudov dievčatka - polosiroty a mladého šľachtica, ktorý sa túži stať námorníkom, v druhej ide príbeh priamočiaro k svojmu rozprávkovému koncu. Ano, možno je to všetko rozprávka, sen, ale je to krásny sen o túžbach a láskach v najčistejších podobách. (10.02.2010)

Krásný poetický příběh o Assol, dceři výrobce hraček, která čeká na prince, který nepřijede na bílém koni, ale na lodi pod nachovými plachtami. Assol je krásná, půvabná a líbezná, hraběcí syn, kapitán lodi Secret, se zamiluje na první pohled a dívce nechá svůj prsten (nápadně podobný zásnubnímu prstenu princezny Diany, nyní i princezny Kate, takže víme, kde se zlatník inspiroval - v ruských filmech) a když zjistí, o čem dívka sní, rozhodne se jí sen splnit. Sny se mají plnit, aby byl svět krásnější, i když to znamená, že vykoupíme zásobu červeného hedvábí pro celý okres na několik let. (29.05.2011)

Všichni lidé mají sny. Tak jsem si zasnil i já... Alexandr Grin, to je romantika nad níž snad krásnější není. Nachové plachty jsem zhltnul na posezení a byl zvědavý, co můžu očekávat od převodu do filmové podoby. Zadařilo se velmi, výtvarná stránka, kamera, lokace, vše je nádherné. A Assol je přesně ta vílí bytost, kterou má být. Malým úpravám se ovšem film nevyhnul, trochu se hraje na revoluční notu, kterou předloha prakticky postrádá. Grin sice byl socialista a na Sibiři si něco odkroutil, ale jeho knihy o politice nejsou ani trochu, zato o oslavě života. Leč i tak nemohu jinak než dát naprosto plné hodnocení. (09.07.2013)

ROZHLIADNI SA OKOLO SEBA. VŠETCI PRACUJÚ AKO DRACI. KTO MÁ ČAS NA SNY?! - NIE, JA VIEM, ŽE VŠETCI MAJÚ SNY. INAK TO NEJDE! VŠETCI ĽUDIA SNÍVAJÚ. SNÍVAJÚ PRETO....PRETOŽE SÚ ĽUĎMI. Mimoriane príjemný vizuálny a emotívny zážitok. Trochu naivná, ale krásna poetika. Áno, veď i snívanie je súčasťou života! (26.07.2011)

Alexandr Grin byl první ruský spisovatel, kterého jsem četl dobrovolně (povinná četba jako Odvážná školačka či Timur a jeho komando se nedájí brát vážně), když mi byla Cesta nikam doporučena kamarádem s tím, že sice to napsal Rusák, ale je to fakt dobrý. Byl jsem tedy na tento film zvědavý, leč též skeptický. Neprávem. Film má sice svá léta, je misty dost naivní, ale půvabný. Výtvarná stránka je kouzelná - když hrdinka kráčí borovým hájem, tak ten vypadá jak od Šiškina, trikové námořní scény vůbec nezaostávají za dobovými hollywoodskými a holandský kolorit městečka je pohádkový. Trochu vadí, že film kolísá někde mezi pohádkou a romantickým příběhem, takže je tak trošínku ani ryba, ani rak. (04.06.2011)