Nachové plachty

Všichni lidé mají sny. Tak jsem si zasnil i já... Alexandr Grin, to je romantika nad níž snad krásnější není. Nachové plachty jsem zhltnul na posezení a byl zvědavý, co můžu očekávat od převodu do filmové podoby. Zadařilo se velmi, výtvarná stránka, kamera, lokace, vše je nádherné. A Assol je přesně ta vílí bytost, kterou má být. Malým úpravám se ovšem film nevyhnul, trochu se hraje na revoluční notu, kterou předloha prakticky postrádá. Grin sice byl socialista a na Sibiři si něco odkroutil, ale jeho knihy o politice nejsou ani trochu, zato o oslavě života. Leč i tak nemohu jinak než dát naprosto plné hodnocení. (09.07.2013)

I já patřím mezi lidi, kteří občas sní s otevřenýma očima, ale to moje čekání na prince se už dávno změnilo v Čekání na Godota. Avšak zde jsme v pohádce, a tak měla hezounká dívenka, která vyrostla do neméně půvabné slečny, štěstí, protože si jí (některými přehlížené i vysmívané) zcela náhodně všiml krásný archetyp (široce jsem se o něm rozepisovala v deníčkovém příspěvku o Vojna a mír), zde kapitán pocházející ze šlechtické (hraběcí) rodiny. Vzhledem k tomu, že Lanovoj je tady krásný jako obrázek (vidím tam jistou shodu s úplně mladým Maraisem a s princem Telemachem), a pro námořní dobrodružství mám slabost už od Hornblowera, tak jsem tentokrát úspěšně přežila celkem jednoduchý příběh (no a co, láska Parida a Heleny ho má taky a to nám ji zprostředkoval sám Homér), který má mravní poučení stejné jako Schelingerova Šípková růženka, oproti Vojna a mír ubylo umělecky laděných pohledů do přírody (stromů, racků,...) a na moře (zůstalo jich právě tak akorát), a proto režisérovi odpouštím i to, že nachová barva má identický poměr složky modré a červené... (06.03.2015)

Nádherný príbeh o túžbach, snoch a láske v najčistejších podobách. Alexandr Ptuško ma príjemne prekvapuje svojim kúzelným poetickým pohľadom na svet. Je to svet čistý ako sny mladého dievčaťa Assol o svojom vyvolenom, ktorý pre ňu príde na lodi s červenými plachtami, ako jej v detstve sľúbil neznámy starček. Pokiaľ sme v prvej polovici filmu svedkami osudov dievčatka - polosiroty a mladého šľachtica, ktorý sa túži stať námorníkom, v druhej ide príbeh priamočiaro k svojmu rozprávkovému koncu. Ano, možno je to všetko rozprávka, sen, ale je to krásny sen o túžbach a láskach v najčistejších podobách. (10.02.2010)

Grinovu novelu jsem bohužel nečetla, mohlo by to být zajímavé pro srovnání s filmovým zpracováním, které mne nikterak nenadchlo. Nelíbí se mi mixování žánrů a stylů, nelíbí se mi přehnané karikování Arturových rodičů a jiné větší či menší nedostatky filmu. - Romantika, snění, pohádka pro dospělé... to všechno je sice hezké, ale pětihvězdičkový film si představuji jinak. Tenhle má ode mne takové 3 a 3/4. (12.10.2014)

ROZHLIADNI SA OKOLO SEBA. VŠETCI PRACUJÚ AKO DRACI. KTO MÁ ČAS NA SNY?! - NIE, JA VIEM, ŽE VŠETCI MAJÚ SNY. INAK TO NEJDE! VŠETCI ĽUDIA SNÍVAJÚ. SNÍVAJÚ PRETO....PRETOŽE SÚ ĽUĎMI. Mimoriane príjemný vizuálny a emotívny zážitok. Trochu naivná, ale krásna poetika. Áno, veď i snívanie je súčasťou života! (26.07.2011)