Nachové plachty

ROZHLIADNI SA OKOLO SEBA. VŠETCI PRACUJÚ AKO DRACI. KTO MÁ ČAS NA SNY?! - NIE, JA VIEM, ŽE VŠETCI MAJÚ SNY. INAK TO NEJDE! VŠETCI ĽUDIA SNÍVAJÚ. SNÍVAJÚ PRETO....PRETOŽE SÚ ĽUĎMI. Mimoriane príjemný vizuálny a emotívny zážitok. Trochu naivná, ale krásna poetika. Áno, veď i snívanie je súčasťou života! (26.07.2011)

Krásný poetický příběh o Assol, dceři výrobce hraček, která čeká na prince, který nepřijede na bílém koni, ale na lodi pod nachovými plachtami. Assol je krásná, půvabná a líbezná, hraběcí syn, kapitán lodi Secret, se zamiluje na první pohled a dívce nechá svůj prsten (nápadně podobný zásnubnímu prstenu princezny Diany, nyní i princezny Kate, takže víme, kde se zlatník inspiroval - v ruských filmech) a když zjistí, o čem dívka sní, rozhodne se jí sen splnit. Sny se mají plnit, aby byl svět krásnější, i když to znamená, že vykoupíme zásobu červeného hedvábí pro celý okres na několik let. (29.05.2011)

I já patřím mezi lidi, kteří občas sní s otevřenýma očima, ale to moje čekání na prince se už dávno změnilo v Čekání na Godota. Avšak zde jsme v pohádce, a tak měla hezounká dívenka, která vyrostla do neméně půvabné slečny, štěstí, protože si jí (některými přehlížené i vysmívané) zcela náhodně všiml krásný archetyp (široce jsem se o něm rozepisovala v deníčkovém příspěvku o Vojna a mír), zde kapitán pocházející ze šlechtické (hraběcí) rodiny. Vzhledem k tomu, že Lanovoj je tady krásný jako obrázek (vidím tam jistou shodu s úplně mladým Maraisem a s princem Telemachem), a pro námořní dobrodružství mám slabost už od Hornblowera, tak jsem tentokrát úspěšně přežila celkem jednoduchý příběh (no a co, láska Parida a Heleny ho má taky a to nám ji zprostředkoval sám Homér), který má mravní poučení stejné jako Schelingerova Šípková růženka, oproti Vojna a mír ubylo umělecky laděných pohledů do přírody (stromů, racků,...) a na moře (zůstalo jich právě tak akorát), a proto režisérovi odpouštím i to, že nachová barva má identický poměr složky modré a červené... (06.03.2015)

Nádherný príbeh o túžbach, snoch a láske v najčistejších podobách. Alexandr Ptuško ma príjemne prekvapuje svojim kúzelným poetickým pohľadom na svet. Je to svet čistý ako sny mladého dievčaťa Assol o svojom vyvolenom, ktorý pre ňu príde na lodi s červenými plachtami, ako jej v detstve sľúbil neznámy starček. Pokiaľ sme v prvej polovici filmu svedkami osudov dievčatka - polosiroty a mladého šľachtica, ktorý sa túži stať námorníkom, v druhej ide príbeh priamočiaro k svojmu rozprávkovému koncu. Ano, možno je to všetko rozprávka, sen, ale je to krásny sen o túžbach a láskach v najčistejších podobách. (10.02.2010)

Doopravdy pěkný film! Která malá holčička by nechtěla uvěřit, že až jednou vyroste, objeví se na obzoru loď s nachovými plachtami a z ní vystoupí krásný princ, který si ji odveze do daleké země? Pohádková, jednoduchá, ale výborná (kouzelná, poetická) ruská adaptace novely ruského autora (o kterém jsem v životě neslyšel). Na padesát let starý film výborná kamera, krásné exteriéry rybářské vesničky, krásné plachetnice, krásná hlavní představitelka (i když - nejvíc se mí líbila jako malá holčička, která poslouchá vyprávění o krásném princi, který pro ni jednou připluje - to co se v té chvíli dělo na její tváři, bylo krásné). Současně je to udělané tak, že přestože jsem film viděl v ruštině, neměl jsem pocit, že se dívám na ruský film. Tahle romantická pohádka s koncem, který nemůže být jiný, než šťastný, se mi líbila moc. Lidé přece potřebují snít! (19.07.2011)